Archiv pro rubriku: CzechIdM

Virtuální systémy v CzechIdM

Na projektech u zákazníků se setkáváme se situací, kdy zákazník chce prostřednictvím CzechIdM evidovat účty uživatelů na systémech, které z nějakého důvodu nemohou být připojeny k CzechIdM na přímo (například daný systém neposkytuje žádné rozhraní k jeho napojení). Někdy jen není žádoucí přímé napojení na daný systém. Abychom těmto požadavkům zákazníků vyšli vstříc, máme v CzechIdM implementovaný model tzv. virtuálních systémů, jenž tyto požadavky řeší. V tomto článku se blíže podíváme, jak jsme virtuální systémy implementovali v CzechIdM.

Continue reading

CzechIdM Roadmap 2015

Každý větší software musí mít nejakou vizi, cíl, kam chce směřovat. Bez vize je jeho vývoj pouze nabalující se sněhovou koulí. Vývoj běží na úrovni implementace vlastní setrvačností. V začátcích nám samovolný vývoj nevadí, ale v momentě, kdy aplikace dosáhne určitého rozsahu, je takový způsob práce dále neudržitelný.

S příchodem roku 2015 jsme tedy i my formalizovali naši vizi a vytvořili pro CzechIdM Roadmapu.
CzechIdM je ve vývoji již zhruba pět let, což je relativně dlouho. Většina vývoje je přizpůsobování produktu na míru konkrétnímu zákazníkovi. Dostatečně obecné (a užitečné) funkcionality jsou zároveň zařazovány do standardního produktu. Vývoj je tedy z větší části řízen poptávkou po konkrétních funkcionalitách, z části menší pak vývojem vlastních features „do šuplíku“.

Continue reading

Pokročilé možnosti automatického přidělování rolí

V jednom z minulých článků jsem popsal novou funkcionalitu CzechIdm, kterou je automatické přidělování rolí. Ukázal jsem základní možnosti konfigurace a používání této novinky v CzechIdM. V tomto článku v krátkosti ukáži, jak je možné využít pokročilé možnosti konfigurace pro automatické přidělování rolí.

Zástupné znaky

V pravidle getAutoRolesAttributes je možné kromě přesného názvu atributu specifikovat také název s použitím takzvaných zástupných znaků (wildcards). V této chvíli lze jako zástupné znaky používat znak tečka (.) a znak procento (%). První jmenovaný zastupuje jeden libovolný znak ve jméně atributu, druhý pak libovolnou sekvenci znaků. Bude-li použit název atributu,

position.:cat

pak tento výraz odpovídá například oboum následujícím výrazům:

position0:cat
position9:cat

Odvození chování zástupného znaku procento pro předchozí příklad je pak už triviální.

Vícehodnotová podmínky

Může se stát, že chceme přiřadit roli uživatelům na základě více hodnot pro jeden název atributu. Například chceme, aby se automatická role přidělila všem uživatelům, kteří mají atribut „mobile“, jehož hodnota má jednu z následujících hodnot:

+421 777 777 777
+420 777 777 774

Pak je nutné konfiguraci nastavit tak, aby pro jeden název atributu bylo možné speficikovat více hodnot. To lze nastavit v GUI pro automatické přidělování rolí (v záložce pro editaci rolí)  tak, že hodnoty jednotlivých atributů oddělíme znakem středník (;) například takto:

;+421 777 777 777;+420 777 777 774;

Role pak bude přidělena všem uživatelům, kteří mají potřebný atribut s alespoň jednou uvedenou hodnotou (v případě relace EQ, viz předchozí článek). Logický operátor mezi jednotlivými hodnotami je tedy OR.

Zvláštní chování však má relace NEQ při použití vícehodnotového parametru. Při uvedení více hodnot, jako například v předchozí ukázce, bude mezi jednotlivými hodnotami v případě NEQ logický operátor AND (místo očekávaného OR v případě NEQ).

V tomto článku jsem představil pokročilé možnosti automatického přidělování rolí. Ukázal jsem, jak je možné používat vícehodnotové parametry v konfiguraci a také jak využít zástupné znaky pro názvy atributů. Pro jakékoli dotazy mě můžete kontaktovat na marcel.poul@bcvsolutions.eu.

Seznam podporovaných systémů CzechIDM

K CzechIdM je možné připojit libovolný systém, který je dostupný po síti a je známa struktura identit. CzechIdM umožňuje spravovat uživatelské účty na vzdálených systémech prostřednictvím vhodných konektorů. Jedná se o komunikační rozhraní využívající standardní protokoly ke komunikaci se spravovaným systémem.

Děláme Identity Management přes 10 let, dříve jako konzultanti, 6 let pod vlastní firmou. Začali jsme s pevnou sadou konektorů, kterou postupně rozšiřujeme, vyvíjíme si i vlastní. Většinu informačních systémů na trhu jsme již připojovali a aktivně je naše Identity Managery spravují.czechidm

Pokud konektor  pro správu koncového systému nemáme, využijeme některý obecný nebo jej na míru vyvineme. U složitějšího systému, jako je  například SAP, je náročnost vlastního vývoje odpovídacící pracnosti v nižších jednotkách dní vývojáře.

Zde je seznam nejčastěji připojovaných systémů

Veřejné správa a samospráva – agendové systémy a spisové služby :
  • Marbes Proxio
  • Gordic Ginis
  • ICZ eSpis
  • ICTBrains Matrix
  • BBM iFIS – finanční řízení
  • Vera
Akreditované certifikační autority v ČR:
  • eIdentity.cz
  • Postsignum.cz QCA
Doménové řadiče a adresářové služby:
  • Microsoft Active Directory
  • Kerberos
  • OpenLDAP
  • Novell eDirectory
  • Red Hat Directory
Mailové systémy:
  • MS Exchange
  • Office 365
  • Linux postfix
  • Communigate
Databáze:
  • Microsoft SQL Server
  • MySQL
  • Oracle
  • PostgreSQL
  • Progres
  • Sybase
Operační Systémy:
  • HP-UX
  • Linux distribuce bez omezení – Red Hat, Debian, SuSE,…
  • Microsoft Windows všech verzí
  • Solaris
  • S/400
Personalistiky:
  • HRIS
  • Mysys HRMS
  • Navision
  • SAP
  • Vema
  • Helios
Web Single Sign On (SSO) a Access Management:
  • OpenAM
  • IBM/Tivoli Access Manager
  • Oracle Acces Manager
  • Sun Java System Access Manager
  • Kerberos
Zdravotnické systémy:
  • StaproMEDEA NIS
  • StaproPANAKEA
  • OpenLIMS
  • LEKIS
  • TESCO SW FaMa

Ostatní:

  • různé LDAPy
  • Plone
  • SAMBA

 

Pokud jste níže nenašli svůj systém, nezoufejte, seznam není kompletní. Napište nám na info@bcvsolutions.eu, zašleme Vám ínformaci jak je pracné Váš systém napojit.

Automatické přidělování rolí

Role v CzechIdM představují balík oprávnění identity ke koncovému systému nebo přímo CzechIdM (admin role). Role lze přiřazovat ručně, například pomocí webového GUI, nebo pomocí workflow a pravidel. Mým úkolem bylo implementovat nový způsob přiřazování rolí – automatické přidělování rolí, které lze použít v průběhu standardní rekoncilace/synchronizace. Dále se v článku dozvíte, jak byla tato nová funkcionalita v CzechIdM implementována a jak automatické přidělování rolí konfigurovat a spouštět.

Automatické role

Nejprve je třeba definovat, co jsou to automatické role. Nově v CzechIdM mají všechny role, včetně admin rolí, atributy, které slouží primárně pro rozhodování, komu danou roli při automatickém přiřazení přidělit. Počet těchto atributů je napevno stanoven na 10 a jsou jednoduše pojmenovány attribute1 až attribute10. Role je automatická právě tehdy, když má vyplněný alespoň jeden tento atribut – hodnota atributu není null a nebo prázdný řetězec.

Pro přiřazování automatických rolí byly definovány 4 nové užitečné metody nad třídou Data.

  • GetAutoRoles() – metoda používá aktivní UserView a pro daného uživatele vrací seznam automatických rolí, které splňují podmínky přidělení v příslušných atributech rolí.
  • AssignAutoRolesExpUsers() – na základě explicitně předaného seznamu uživatelů těmto přiřadí odpovídající automatické role.
  • AssignAutoRolesExpRoles() – na základě explicitně předaného seznamu rolí vyhledá odpovídající uživatele a těmto přiřadí odpovídající automatické role.
  • AssignAutoRoles() – pro všechny uživatele v systému přiřadí odpovídající automatické role.

Pomocí těchto metod lze například ve workflow nebo pravidlech jednorázově přiřadit automatické role uživatelům.

Konfigurace automatického přiřazení rolí

Předtím, než je možné přikročit k samotnému procesu automatického přidělování, je potřeba provést konfiguraci podmínek, které musí uživatelé splňovat, aby jim byla automatická role přidělena.

Podmínky je možné si představit jako trojici:

Atribut:Relace:Hodnota atributu

  • Atribut je název uživatelského atributu, například „tel“
  • Relace je vztah mezi názvem a hodnotou atributu, v současnosti lze vybírat z equal (EQ), not equal (NEQ) a like (LIKE)
  • Hodnota atributu je vypovídající, například „+420 540 123 456“

Konfigurace podmínky probíhá ve dvou krocích. První část konfigurace je umístěna v pravidle getAutoRolesAttributes. Pravidlo tedy editujeme, nejjednodušeji pomocí webového rozhraní. Pravidlo getAutoRolesAttributes obsahuje definici DTO, které představuje první část podmínky pro automatické přidělování rolí. Pravidlo má následující strukturu:

DTO roleAttrs = new DTOGroup();
 DTO attr1 = new DTOGroup();
 attr1.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_NAME, "tel");
 attr1.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_RELATION, RoleAttrRelation.EQ);
 …
 DTO attr10 = new DTOGroup();
 attr10.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_NAME, "");
 attr10.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_RELATION, RoleAttrRelation.EQ);
 …
 roleAttrs.put(AutoRoleAttr.EQ.name(), RoleAttrEq.OR);

Na řádku attr1.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_NAME, "tel"); jako druhý argument funkce attr1.put() vyplníme název atributu uživatele, například „tel“. Na následujícím řádku se vyplňuje Relace, v příkladu je RoleAttrRelation.EQ, který reprezentuje rovnost řetězců. Jak je vidět, lze nastavit až 10 podmínek pro přidělování rolí, přičemž logický operátor mezi jednotlivými podmínkami je ve výchozím stavu OR, jak je vidět na posledním řádku z příkladu.

Nyní máme tedy nastavenou první část podmínky Atribut:Relace:Hodnota a chybí nám ještě poslední část samotná hodnota atributu. Tu nastavujeme do již představených atributů rolí Attribute1 až Attribute10, přičemž pořadí atributů odpovídá řádkům v pravidle getAutoRolesAttributes. Toto můžeme nastavit pomocí webového GUI:

auto_config

Nyní máme již nastavené podmínky pro automatické přidělování rolí. Spuštění automatického přidělování rolí může probíhat automaticky při standardní rekoncilaci/synchronizaci. Pomocí GUI lze nastavit, kdy bude tato funkcionalita aktivní.

synch_conf

Omezení

Je třeba zdůraznit, že automatické přidělení rolí proběhne pouze při změnách uživatelské identity (update, vytvoření). Tedy vždy pouze pro určité stavy a akce. Jsou to tyto:

  • Assigned – UPDATE_IDENTITY
  • Matched – LINK_ACCOUNT_AND_UPDATE
  • Missing identity – CREATE_IDENTITY
  • Missing identity – CREATE_IDENTITY_AND_UPDATE

Automatické role mají určitá omezení, která je třeba mít na paměti při konfigurování. Zejména lze přiřazovat role pouze na základě atributů datového typu String. Například nelze použít pouze název atributu „homeOrganisation“ nebo „disabled“.

Dále je třeba počítat s tím, že jednotlivé podmínky jsou vzájemně spojeny logickým operátorem OR. Návrh automatických rolí počítá s pozdějším přidáním dalších logických operátorů jako je AND, nicméně v současné podobně je jedinou volbou OR.

Závěr

V tomto článku jsem představil novou vlastnost CzechIdM – automatické přiřazování rolí. Byly definovány automatické role, ukázány možnosti konfigurace automatického přiřazení rolí a také omezení pro tuto novou funkcionalitu. Možnosti využití jsou jistě širší, než je schopen pojmout tento článek, proto se můžete těšit na pokračování, kde budou představeny širší možnosti konfigurace automatických rolí. Pro jakékoli dotazy mě můžete kontaktovat na marcel.poul@bcvsolutions.eu.

Kontrolované a zakázané organizace v CzechIdM

V tomto článku vás seznámím s novou funkcionalitou v CzechIdM, která umožňuje snazší implementaci centrální správy uživatelů ve společnostech se složitější organizační strukturou, což byl případ jednoho z našich zákazníků. Jedná se o funkcionalitu zakázaných organizací. Ta umožní vyjmout ze správy administrátora nějakou organizaci, ačkoliv ten samý administrátor spravuje její nadřazenou organizaci.

Centrální a lokální administrátoři

Do administrátorského rozhraní mají přístup všichni uživatelé, kteří mají v CzechIdM přidělenou nějakou roli typu „ADMIN“. Každá taková role přiřazuje svým držitelům rozličná oprávnění (čtení či editace uživatelů, rolí, systémů,…) na základě konkrétního nastavení. Ovšem aby mohl administrátor spravovat uživatele v CzechIdM, musí navíc kontrolovat tu organizaci, v níž je uživatel zařazen (tj. uživatelovu domovskou organizaci). Podobně je to i s organizacemi; administrátor může spravovat jen ty organizace, které kontroluje.

Administrátorovi je tedy možné nastavit buď plná práva na všechny uživatele, nebo vytvořit lokálního administrátora, který kontroluje pouze určitou část organizační struktury (jednu nebo více organizací). Organizační struktura je stromová; mluvíme tedy o nadřazených a podřazených organizacích, přičemž celý organizační strom má v CzechIdM jeden kořen – organizaci „top“.

Pokud administrátor kontroluje organizaci „top“, znamená to, že vidí všechny uživatele a organizace. Příkladem takového uživatele je třeba „admin“, který existuje v každé instanci CzechIdM jako centrální administrátor.

Stromová organizační struktura

Při nastavování kontrolovaných organizací se uplatňuje jednotný princip, že kořen organizačního podstromu reprezentuje celý podstrom. Má-li tedy administrátor nastavenou organizaci „Celá firma“ ve svých kontrolovaných organizacích, znamená to, že kontroluje nejen uživatele umístěné přímo v organizaci „Celá firma“, ale také uživatele z jejích podřazených organizací (např. „Ředitelství“, „Odbor účetnictví“,…).

Tento princip by v ideálním případě stačil k tomu, aby se dala nastavit libovolná potřebná kombinace kontrolovaných organizací pro administrátory. Nicméně reálné situace zřídka bývají ideální a někdy může být potřeba, aby administrátor měl možnost spravovat nadřazenou organizaci, ale ne všechny její podřazené organizace. Například aby mohl spravovat uživatele v organizaci „Celá firma“, ale ne uživatele v její podorganizaci „Ředitelství“. Ideální řešení by bylo upravit organizační strukturu či umístění uživatelů v ní tak, aby takovéto výjimky neexistovaly. To však samozřejmě není vždy možné. Proto vznikly tzv. zakázané organizace.

Zakázaná organizace je výjimka z kontrolovaných organizací. V příkladu uvedeném výše jednoduše nastavíme administrátorovi, aby kontroloval „Celou firmu“, ale aby měl zakázané „Ředitelství“. Po přihlášení do CzechIdM pak bude moci spravovat uživatele celé firmy kromě uživatelů z organizace „Ředitelství“ a jejích podřazených organizací; tyto uživatele ani neuvidí ve výpisu uživatelů.

Kontrolované a zakázané organizace

Kontrolované a zakázané organizace

Bezpečnost

Při implementaci zakázaných organizací bylo třeba důkladně promyslet všechny možnosti. Je zásadní, aby uživatel, kterému je tímto způsobem zakázán přístup ke správě části organizační struktury, skutečně nemohl žádným způsobem ovlivnit její nastavení. To znamená:

  • nesmí mít možnost vytvářet, editovat či mazat uživatele z nějaké své zakázané organizace
  • uživatelům, které má ve správě, nemůže nastavit, aby kontrolovali nějakou organizaci, které leží mimo jeho vlastní kontrolu (ať už přidělením kontrolované organizace, nebo odebráním zakázané organizace)
  • uživatelům, které má ve správě, nemůže odebrat kontrolu nad organizací, která leží mimo jeho vlastní kontrolu (ať už odebráním kontrolované organizace, nebo přidáním zakázané)

Při administraci tedy může dojít třeba k následující situaci:

  1. Administrátor kontroluje organizaci „top:Celá firma“ a má zakázanou organizaci „top:Celá firma:Ředitelství“.
  2. Uživatel je zařazen v organizaci „top:Celá firma“ (takže ho administrátor může spravovat) a na začátku nekontroluje žádnou organizaci.
  3. Administrátor nastaví do kontrolovaných organizací uživatele organizaci „top:Celá firma“.
  4. Uživatel má ve výsledku kontrolu nad organizací „top:Celá firma“, ale má zakázanou organizaci „top:Celá firma:Ředitelství“. Tuto zakázanou organizaci totiž přidalo automaticky CzechIdM při uložení změn nad uživatelem. To proto, že administrátor nesmí nikomu nastavit kontrolu nad „Ředitelstvím“, které sám nekontroluje.

Obdobně se CzechIdM chová i při odebírání kontrolovaných organizací či přidávání/odebírání zakázaných organizací.

Kontrola oprávnění administrátora se provádí na úrovni GUI i v backendu. Na úrovni GUI lze měnit přiřazení kontrolovaných a zakázaných organizací pouze v tom rozsahu, na který má administrátor oprávnění. Pokud by chtěl nastavit uživateli takovou kombinaci, která by vedla k nesmyslnému stavu (např. kontrolovaná organizace by ležela pod zakázanou organizací), CzechIdM by neumožnilo nastavení uložit.

V backendu se kontroluje oprávnění vždy v rámci metody Data.checkinView (což je jediná metoda, přes kterou lze uložit tzv. view – „pohled na uživatele“ – do databáze). Ani při vynechání kontroly oprávnění v GUI tedy nelze nastavit nic, co by bylo v rozporu s oprávněními přihlášeného uživatele.

Závěr

V tomto článku jsem vám představila jednu z nových vlastností CzechIdM. Pokud by vás zajímaly detaily jejího chování či podrobnosti implementace, neváhejte mi napsat na e-mail alena.peterova@bcvsolutions.eu.

Export dat do XLS a CzechIdM

Pro našeho klienta jsme implementovali export vybraných atributů identit do excelovského formátu XLS, jelikož otevírání CSV v tabulkovém editoru může být komplikované především z důvodu nastavení oddělovacího znaku jednotlivých sloupců. Dalším omezením je editace vzhledu výsledného exportu, s čímž si tabulkový editor pro CSV neporadí. V tomto článku si tedy ukážeme základní kroky nutné pro práci se soubory XLS pomocí frameworku Apache POI.

Apache POI

POI je javovský framework vydávaný Apache Software Foundation, takže stejně jako u ostatních produktů Apache má otevřený zdrojový kód a je vydáván pod svobodnou licencí. Současnou stabilní verzí je 3.11. Obecně se tento framework snaží poskytovat API pro standardní sadu dokumentů společnosti Microsoft, nejde tedy jen o práci se soubory typu XLS nebo XLSX, na které se v článku zaměřujeme, ale i o wordovské dokumenty nebo prezentace.

Závislosti a příprava Eclipse

Všechny třídy, které budeme pro práci s frameworkem potřebovat, jsou obsaženy v jediném JARu, nazvaném poi.jar. Tento archiv potřebuje další knihovny, ale my bude pro využití v CzechIdM potřebovat přidat pouze jedinou, a to commons-codec.jar z adresáře /lib. Ostatní, například log4j, už IdM obsahuje.

Pokud používáme k buildu projektu Ant, musíme knihovny ručně přidat do classpath. CzechIdM je distribuováno jako enterprise archiv, a jednotlivé moduly – tedy WAR a EJB – na tomto archivu závisejí. Proto pro přídání nových knihoven do classpath stačí nakopírovat knihovny do adresáře /lib projektu CzechIdM-ear. Jak WAR tak i EJB mají tento EAR v build path a můžou využívat jeho knihovny.

Pro build mavenem musíme přidat závislost do souboru pom.xml projektu CzechIdM-parent. V něm uvedeme kompletní element i s verzí, v EJB se na něj pouze odkazuje. Pro CzechIdM-parent/pom.xml:

<dependency>
    <groupId>org.apache.poi</groupId>
    <artifactId>poi</artifactId>
    <version>3.10-FINAL</version>
</dependency>

Pro CzechIdM-ejb/pom.xml:

<dependency>
    <groupId>org.apache.poi</groupId>
    <artifactId>poi</artifactId>
</dependency>

Tím máme nastaveny projekty a můžeme se přesunout na samotné generování XLS.

Tvorba XLS

Samotné vytváření souboru je vlastně kopie jeho struktury, kterou ale musí programátor napsat ručně. Nejprve vytvoříme workbook a sešit, do kterých chceme zapisovat. Nastavíme font a vytvoříme styl buněk tabulky. Jednotlivé řádky sešitu vytvoříme zavoláním metody createRow(int) na aktuálním sešitu. Právě parametr metody zde vytváří poněkud nepříjemnou vlastnost, a to že pokud si nedáme pozor na číslování, můžeme si přepisovat data. Stejná vlastnost bohužel platí i pro sloupce řádků. Následující ukázka kódu zachycuje vytvoření jednoduchého souboru XLS:

public static void main(String[] args) throws Exception {
    FileOutputStream out = new FileOutputStream("workbook.xls");
    // create a new workbook
    Workbook wb = new HSSFWorkbook();
    // create a new sheet
    Sheet s = wb.createSheet();
    // set the sheet name in Unicode
    wb.setSheetName(0, "export");

    // create workbook font
    // set font 1 to 12 point type
    // make it bold
    // arial is the default font
    Font f = wb.createFont();
    f.setFontHeightInPoints((short) 12);

    // create cell style
    CellStyle cs = wb.createCellStyle();
    cs.setFont(f);
    cs.setWrapText(true);
    cs.setDataFormat(wb.createDataFormat().getFormat("#,##0.0"));

    // create row and cells
    Row r = s.createRow(0);
    for (int i = 0; i < 5; i++) {
        Cell c = r.createCell(i);
        // set cell style and its value
        c.setCellStyle(cs);
        c.setCellValue("Column no. : " + i);
    }

    // write workbook to output stream
    wb.write(out);
    out.close();
}

Nepříjemnosti s typováním

Jelikož potřebujeme generovat soubory dynamicky a formát výsledného XLS není natvrdo zadrátovaný v kódu, je potřeba zpracovávat všechny vstupní hodnoty jako Object. POI ale přijímá jako vstupní parametry pouze řetězce, datumy a čísla. Samozřejmě se opět můžeme ke všem vstupům chovat stejně a volat Object.toString(), ale to nás dostane k problémům s formátováním. Zkuste si to například pro datum nebo List, s výsledkem ale nejspíše spokojeni nebudete. Toto omezení frameworku vede na kód z následující ukázky:

protected void writeAttribute(Object value) {
    /* … */
    // handle format of collections
    if (Collection.class.isAssignableFrom(value.getClass())) {
        Collection<?> collection = (Collection<?>) value;
        if (collection.isEmpty()) {
            cell.setCellValue("");
        } else {
            // separate list elements by new lines
            StringBuilder sb = new StringBuilder();
            for (Object object : collection) {
                sb.append(object).append("\n");
            }
            sb.deleteCharAt(sb.length() - 1);
            cell.setCellValue(sb.toString());
        }
    }
    /* … */
}

Pokud tedy chceme zapisovat různorodé objekty a jejich návratová hodnota metody toString() se neschoduje s požadovaným formátem XLS, musíme si pro každý formát napsat handler.

Ukončení zápisu

Zapsat výsledný workbook je velice jednoduché – třída Workbook poskyje metodu write(OutputStream), jejíž zavolání přesměruje všechna data do poskytnutého streamu. Nejsme tedy omezeni například na zápis pouze do souboru na disk, což nám v IdM přijde vhod. Zapisovací metodu „nakrmíme“ třídou ByteArrayOutputStream, z níž pohodlně dostaneme data jako pole bytů. Jakmile pak uživatel využije možnosti exportu XLS, vyskočí mu v prohlížeči nabídka na stažení sešitu a nepotřebuje nic hledat. Ukázku výsledného souboru si můžete prohlédnout na obrázku níže.

Ukázka výsledného XLS.

Ukázka výsledného XLS.

Závěr

Možnosti Apache POI jsou velmi široké a tento článek pokryl pouze jejich malou část. Pokud vytváříte aplikace, jejichž části musí být použitelné v kancelářském prostředí, je to i přes drobné nedostatky zajisté dobrá volba.

Pokud byste měli nějaké dotazy, neváhejte mě kontaktovat na jan.helbich@bcvsolutions.eu.

Jak na Selenium testy pro CzechIdM

V tomto článku si ukážeme, jak zprovoznit Selenium testy pro CzechIdM a napsat svůj první test. Předpokládá se, že máte k dispozici vývojové prostředí pro CzechIdM s TestNG (pokud ne, začněte naříklad zde).

Požadavky

Zde uvádím seznam potřebného softwaru, včetně verze, se kterou jsem pracoval, pro referenci, kdyby v budoucnu došlo k nekompatibilitě.

  • naklonované CzechIdM z repozitáře, Java 1.7
  • TestNG (pokud používáte Eclipse, nejlépe jako plugin)
  • Selenium Client & WebDriver Language Bindings pro Javu (testováno s verzí 2.44)

nepovinné, ale ušetří čas:

  • Selenium IDE (testován plugin pro firefox verze 2.8.0)

Příprava Selenium v Eclipse

Rozbalíme Selenium Client & WebDriver Language Bindings, v něm se nacházi několik .jar souborů (v aktuální verzi 2) a složka libs ve které jsou další (v aktuální verzi 37). V Eclipse klikneme pravým na projekt czechidm-test a vybreme Properties. Na Záložce Java Build Path v podzáložce Libraries je tlačítko Add External Jars …, Přidáme tedy všechny knihovny (aktuálně 39). Nyní by měly Selenium testy v pořádku proběhnout.

První test se Selenium IDE

Po instalaci pluginu a restartu prohlížeče se vpravo od adresního řádku objeví logo Selenium IDE, tím ho spustíme. Base URL zadáváme bez idm/, pokud testujete na lokálním počítači s testovacím prostředím nastaveným podle návodu na tomto blogu, je to nejpravděpodobněji http://localhost:8080/. Vpravo pod řádkem pro Base URL je červené tlačítko pro nahrávání. Otevřeme si tedy IdM, nastavíme Base URL a začneme nahrávat.

Base URL a nahravani

Pokud budete testů dělat více a nebudete chtít, aby se pokaždé znovu přihlašovaly, je potřeba si ohlídat jejich pořadí, pro začátek však uděláme test co se přihlásí i odhlásí.

V tomto vzorovém testu se tedy přihlásíme do IdM, otevřeme záložku Reports, do kolonky Executor napíšeme admin a klikneme na Search. Nakonec se odhlásíme.

Nahravani testu

V tuto chvíli v okně Selenium IDE máme nahranou kostru prvního testu. Můžeme si ho pro jistotu spustit a dát se do úprav. Samotné Selenium IDE nám nabízí spoustu nástrojů pro kontrolu (ne)existence obsahu, ale jsou věci (například právě obsah tabulky vyčtené z databáze), které je praktičtější napsat rovnou v Javě, než v samotném Selemium IDE.

Podívejte se však jaké možnosti Selenium IDE nabízí. Stačí kliknout pravým tlačítkem na řádek, před který chceme přidat kontrolu a kliknout na Insert New Command. V kolonce Command vybereme nebo napíšeme příkaz, Target je cílový element a Value hodnota (např. pro Command assertText je text, který v elementu má být).

Když máme hotové kontroly které jsme schopni provést v samotném Selenium IDE, klikneme na File > Export Test Case As > Java / JUnit 4 / WebDriver. Bohužel Selenium IDE v aktuální verzi neumí kombinaci Java / TestNG / WebDriver, bude tedy potřeba test převést, s pluginem pro TestNG v Eclipse je to však otázka pár kliknutí.

export do Javy

Dostaneme soubor s kostrou testu, může vypadat například takto:

package com.example.tests;

import java.util.regex.Pattern;
import java.util.concurrent.TimeUnit;
import org.junit.*;
import static org.junit.Assert.*;
import static org.hamcrest.CoreMatchers.*;
import org.openqa.selenium.*;
import org.openqa.selenium.firefox.FirefoxDriver;
import org.openqa.selenium.support.ui.Select;

public class Test {
	private WebDriver driver;
	private String baseUrl;
	private boolean acceptNextAlert = true;
	private StringBuffer verificationErrors = new StringBuffer();

	@Before
	public void setUp() throws Exception {
		driver = new FirefoxDriver();
		baseUrl = "http://localhost:8080/";
		driver.manage().timeouts().implicitlyWait(30, TimeUnit.SECONDS);
	}

	@Test
	public void test() throws Exception {
		driver.get(baseUrl + "/idm/admin/authentication/login.seam");
		driver.findElement(By.id("j_id12:username")).clear();
		driver.findElement(By.id("j_id12:username")).sendKeys("admin");
		driver.findElement(By.id("j_id12:password")).clear();
		driver.findElement(By.id("j_id12:password")).sendKeys("admin");
		driver.findElement(By.id("j_id12:submit")).click();
		driver.findElement(By.id("reportsLink:j_id60")).click();
		driver.findElement(By.name("j_id100:submenu_table:j_id109")).clear();
		driver.findElement(By.name("j_id100:submenu_table:j_id109")).sendKeys("admin");
		driver.findElement(By.name("j_id100:submenu_table:j_id137")).click();
		driver.findElement(By.id("j_id32")).click();
	}

	@After
	public void tearDown() throws Exception {
		driver.quit();
		String verificationErrorString = verificationErrors.toString();
		if (!"".equals(verificationErrorString)) {
			fail(verificationErrorString);
		}
	}

	private boolean isElementPresent(By by) {
		try {
			driver.findElement(by);
			return true;
		} catch (NoSuchElementException e) {
			return false;
		}
	}

	private boolean isAlertPresent() {
		try {
			driver.switchTo().alert();
			return true;
		} catch (NoAlertPresentException e) {
			return false;
		}
	}

	private String closeAlertAndGetItsText() {
		try {
			Alert alert = driver.switchTo().alert();
			String alertText = alert.getText();
			if (acceptNextAlert) {
			alert.accept();
		} else {
			alert.dismiss();
		}
			return alertText;
		} finally {
			acceptNextAlert = true;
		}
	}
}

Umístíme jej tedy do vhodného package mezi testy, já jsem zvolil eu.bcvsolutions.idm.test.ui.admin.selenium. V Eclipse na něj klikneme pravým tlačítkem a zvolíme TestNG > Convert to TestNG. Pravděpodobně nebudete chtít vygenerovat testng.xml, ale budete test chtít přidat do hlavního testng.xml, aby se spouštěl s ostatními testy.

V BCV solutions testujeme automaticky pomocí Jenkins, proto je připravena třída eu.bcvsolutions.idm.test.SeleniumTest, ze které testy dědíme. Poskytuje předpřipravené metody setUp a tearDown pro testování více prohlížeči. Stačí jednoduše přidat na začátek import eu.bcvsolutions.idm.test.SeleniumTest a k deklaraci třídy extends SeleniumTest a smazat vygenerované metody setUp a tearDown. V testng.xml přidáme naši třídu ke všem prohlížečům (ChromeTest, FirefoxTest, případně do budoucna další) a nyní se bude test spouštět postupně na všech. Také nám tato třída poskytuje metody logIn a logOut aby se nám stále neopakoval stejný kód.

Nyní je vhodný čas zkusit, jestli test správně proběhne. Pokud ano, můžete se pustit do pokročilejších kontrol, nyní už v Javě, a tedy mnohem pohodlněji než v Selenium IDE. Můžete si například najít tabulku s výsledky a kontrolovat, zda obsahuje po přefiltrování správná data.

K tomu máme k dispozici třídu eu.bcvsolutions.idm.test.SeleniumTestUtils, ve které je prozatím metoda pro kontrolu, zda sloupec tabulky (ne)obsahuje hodnotu X, do budoucna se jistě rozšíří, abychom nemuseli časté typy kontrol psát stále znovu.

Na co si dát pozor do budoucna

V budoucnu se CzechIdM bude jistě rozrůstat o další funkce, s tím souvisí nejen drobné změny vzhledu (další položky v menu, …) ale i testovacích dat. Může se tedy stát, že nám mezi existující položky přibudou další, musíme tedy s touto variantou počítat a nedělat testy až přespříliš striktní, typu „v X-tém řádku, Y-tém sloupci bude hodnota Z“ ale například „někde v Y-tém sloupci bude hodnota Z“, což je problematické přímo v Selenium IDE a lépe se řeší už v Javě. Sice to stále neřeší všechny situace (např. že data padnou na další stránku), ale alespoň většinu z nich.

Pozor na ID elementů

V aktuálním release má spousta HTML elementů ID vygenerované automaticky díky JSF. Zde narážíme na problém, protože pokud v rozhraní přibude element, JSF posune číslování, tedy veškeré kontroly spoléhající na ID elementu selžou. O tomto problému víme a budeme ho v brzké době řešit dogenerováním vlastních ID. Prozatím je potřeba počítat s úpravou testů pro nové verze a nebo se snažit psát kontroly, které na ID nezáleží.

Závěr

Selenium testy jsou jistě zajímavým tématem k hlubšímu studiu a někdy se k nim určite vrátím. V případě že máte nějaké otázky, nebo postřehy k tomuto článku, mužete psát na jiri.novak@bcvsolutions.eu.

Jak zrychlit načítání dat z personálního systému VEMA?

Pří správě uživatelských účtů Identity Managerem je vždy jeden, nebo více systémů, autoritativní zdroj informací o uživatelích. Údaje o uživatelích jsou v pravidelných intervalech načítány a dále se propagují do dalších systémů. Jelikož počet takových uživatelů může být velký, tak je neefektivní je načítat všechny, protože u většiny uživatelů nedojde k žádné změně. Ideální řešení je takové, že Identity Manager načítá z autoritativního systému pouze ty uživatelské záznamy, které byly od posledně modifikovány. To však lze pouze v případě, že daný systém u záznamů uživatele ukládá čas poslední modifikace. Personální systém Vema, který je u našeho zákazníka pro CzechIdM autoritou pro identity, neposkytuje pouze změnové záznamy. Proto jsme si museli poradit sami a to jednoduše. V databázi Oracle, kam se provádí z personalistiky full-export, jsme zajistili evidenci změn a tyto změny poskytujeme do CzechIdM. Tím bylo možné rapidně zrychlit načítání autoritativních dat. Proces, který dříve trval až 13 hodin, byl nahrazen procesem, který trvá řádově minuty! Pojďme se na to podívat blíže.

Počáteční stav

Zdrojem autoritativních dat je personální systém Vema. Z personálního systému se provádí každý den full-export do Oracle DB, ze které si je mohou načítat externí aplikace. Export probíhá tak, že se nejprve smažou všechna data včetně samotných databázových tabulek, opět se vytvoří databázové tabulky a následně se do nich vloží aktuální data personálního systému. CzechIdM načítá data o uživatelích právě z exportní Oracle databáze. Na základě načtených dat inicializuje personální procesy a propaguje změny na další napojené systémy. Například při nástupu nového zaměstnance CzechIdM načte jeho popisné údaje z Oracle databáze, založí mu identitu v CzechIdM a na základě jeho funkčního zařazení mu přidělí role, dle kterých se pro něho automaticky vytvoří účty na dalších systémech zákazníka (založí se mu email, účet v docházkovém systému atd.). S tím, jak se rapidně navyšujel počet načítaných uživatelů a počet napojených koncových systémů, tak se samozřejmě prodlužuje i samotný proces rekonciliace. Bylo tedy potřeba od něho upustit a přejít k synchronizaci. Problémem však bylo, že personální systém neexportuje s uživatelskými daty informace o času jejich poslední modifikace. Dříve, než se podíváme, jak jsme daný problém vyřešili, tak si pro jistotu vysvětlíme co znamenají výše uvedené pojmy rekonciliace a synchronizace. :-)

Synchronizace vs rekonciliace

Pojem rekonciliace v původním významu označuje proces usmíření, uvedení věcí do souladu. Tato definice poměrně přesně popisuje rekonciliaci i z pohledu Identity Managementu. Při rekonciliaci se prochází všechny uživatelské účty na koncovém systému a na základě definovaných akcí se aktualizují identity uživatelů v Identity Manageru. V našem konkrétním případě, kde koncovým systémem je personalistika, se na základě načtených dat aktualizují identity uživatelů, případně se vytváří identity nové pro nově evidované zaměstnance. Jelikož je personální systém v tomto případě systémem autoritativním, tak se popisné atributy automaticky propagují do koncových systémů, na kterých mají uživatelé založeny účty. Zde lze vidět analogii k původnímu významu slova rekonciliace. Identity manager uvede do souladu atributy uživatele na jeho účtech na koncových systémech s atributy, jenž jsou uvedeny dle personálního systému. Synchronizace, na rozdíl od rekonciliace, neprochází všechny uživatelské účty na koncovém systému. Místo toho si zjistí, které účty byly modifikovány od poslední synchronizace a dále pracuje pouze s nimi. V našem případě, kde mluvíme o napojování personálního systému, je hlavní výhodou synchronizace vůči rekonciliaci doba jejího běhu. V personálním systému je evidováno tisíce uživatelů, ale denně se jich aktualizuje pouze několik desítek, maximálně stovek. Doba běhu synchronizace je tedy řádově nižší než u rekonciliace.

Implementace synchronizace

Vraťme se však od strohé teorie k řešení našeho problému. Chceme nahradit proces rekonciliace personálního systému synchronizací. Data načítáme z přechodové Oracle databáze prostřednictvím databázových view, jenž pro nás integrují data z vícero tabulek. A co je hlavní, tak v datech není uvedeno, kdy byl daný záznam naposledy modifikován! První, co potřebujeme, je evidovat u všech tabulek obsahujících záznamy uživatelů informaci, kdy byl daný záznam aktualizován. Jelikož se tabulky při exportu z personálního systému mažou, tak si vytvoříme jejich kopie, které budou navíc obsahovat sloupec s informacemi o poslední modifikaci daného řádku (sloupec „modif_time“). Dále je potřeba realizovat to, že při exportu dat z personalistiky do databáze se nám budou aktualizovat data v našich tabulkách – „kopiích“ s tím, že se nám případně aktualizuje sloupec „modif_time“, pokud se daný řádek v „kopii“ liší od aktuálně exportovaného. Použití databázových triggerů není úplně šťastné, když se databázové tabulky při exportu mažou. Rozhodli jsme se tedy pro implementaci databázové procedury, která se bude volat vždy po skončení exportu. Ve výpisu níže je uvedena část této procedury, která se týká jedné z exportních tabulek, tabulky VEMA_UZIVATEL. Příkazem MERGE vložíme do naší „kopie“ (tabulka CZECHIDM_UZIVATELE) záznamy pro nové uživatele a aktualizujeme atributy u záznamů, které se liší mezi tabulkami VEMA_UZIVATEL a CZECHIDM_UZIVATELE. Zároveň u příslušných záznamů aktualizujeme atribut „modif_time“ v tabulce CZECHIDM_UZIVATELE. Následně zavoláním příkazu DELETE smažeme v tabulce CZECHIDM_UZIVATELE ty záznamy, které se již nevyskytují v tabulce VEMA_UZIVATEL. Obdobně je to realizováno i u ostatních exportních tabulek, které se týkají uživatelů a jejich atributů.

 /* Uzivatel */
 MERGE INTO VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE IDM
 USING (
 SELECT VEMA.JMENOZD, VEMA.PRIJMZD, VEMA.TITULYP, VEMA.TITULYZ, VEMA.OSCIS, VEMA.IDCIS, VEMA.LOKALITA FROM VEMAEXPORT.VEMA_UZIVATEL VEMA
 LEFT JOIN VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE IDM
 ON (VEMA.OSCIS = IDM.OSCIS)
 WHERE
 (IDM.OSCIS IS NULL) OR 
 (VEMA.JMENOZD || VEMA.PRIJMZD || VEMA.TITULYP || VEMA.TITULYZ || VEMA.OSCIS || VEMA.IDCIS || VEMA.LOKALITA) <> 
 (IDM.JMENOZD || IDM.PRIJMZD || IDM.TITULYP || IDM.TITULYZ || IDM.OSCIS || IDM.IDCIS || IDM.LOKALITA)) VEMA
 ON (VEMA.OSCIS = IDM.OSCIS)
 WHEN MATCHED THEN 
 UPDATE SET 
 IDM.JMENOZD=VEMA.JMENOZD, 
 IDM.PRIJMZD=VEMA.PRIJMZD, 
 IDM.TITULYP=VEMA.TITULYP, 
 IDM.TITULYZ=VEMA.TITULYZ, 
 IDM.IDCIS=VEMA.IDCIS, 
 IDM.LOKALITA=VEMA.LOKALITA, 
 IDM.MODIF_TIME=sysdate 
 WHEN NOT MATCHED THEN
 INSERT (OSCIS, JMENOZD, PRIJMZD, TITULYP, TITULYZ, IDCIS, LOKALITA, MODIF_TIME)
 VALUES (VEMA.OSCIS, VEMA.JMENOZD, VEMA.PRIJMZD, VEMA.TITULYP, VEMA.TITULYZ, VEMA.IDCIS, VEMA.LOKALITA, sysdate); 

 /* Smazeme data, co byla smazana ve VEMA_* tabulce */
 DELETE FROM VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE WHERE (OSCIS) IN (
 (SELECT OSCIS FROM VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE WHERE (JMENOZD, PRIJMZD, TITULYP, TITULYZ, OSCIS, IDCIS, LOKALITA)
 NOT IN
 (SELECT JMENOZD, PRIJMZD, TITULYP, TITULYZ, OSCIS, IDCIS, LOKALITA FROM VEMAEXPORT.VEMA_UZIVATEL))
 );

Nakonec upravíme naše databázová view, aby se data načítala z našich „kopií“ místo původních exportních tabulek a aby navracela u každého uživatele timestamp poslední modifikace přes všechny tabulky, které drží informace o uživateli. Příklad takového view je ve výpisu níže.

CREATE OR REPLACE FORCE VIEW "VEMAEXPORT"."CZECHIDM_UZIVATEL_VIEW" ("JMENO", "PRIJMENI", "TITULY_P", "TITULY_Z", "OSCIS", "IDCIS", "LOKALITA", "BUDOVA", "KANCELAR", "PSC", "LOGIN", "EMAIL", "TELEFON", "TELEFON_WEB", "MOBIL", "MODIF_TIME") AS 
 select distinct
 U.JMENOZD, 
 U.PRIJMZD, 
 U.TITULYP,
 U.TITULYZ,
 U.OSCIS,
 U.IDCIS,
 U.LOKALITA,
 (select L.ULICEN || ' ' || L.CP || ', ' || L.POSTA from CZECHIDM_LOKALITA L where L.LOKALITA=U.LOKALITA),
 (select L.NAZEV from CZECHIDM_LOKALITA L where L.LOKALITA=U.LOKALITA),
 (select L.PSC from CZECHIDM_LOKALITA L where L.LOKALITA=U.LOKALITA),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=1 and C.TYPSP='login')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=2 and C.TYPSP='e-mail')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=3 and C.TYPSP='telefon')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=4 and C.TYPSP='telefonweb')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=6 and C.TYPSP='mobil')),
 (select MAX(MODIF_TIME) from (
 SELECT U1.OSCIS AS OSCIS, L1.MODIF_TIME FROM CZECHIDM_UZIVATELE U1 LEFT JOIN CZECHIDM_LOKALITA L1 ON U1.LOKALITA=L1.LOKALITA
 UNION
 SELECT U1.OSCIS AS OSCIS, U1.MODIF_TIME AS MODIF_UZIVATEL FROM CZECHIDM_UZIVATELE U1
 UNION
 SELECT V.OSCIS AS OSCIS, V.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_VYNETI V
 UNION
 SELECT Z.OSCIS AS OSCIS, Z.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_ZASTUP Z
 UNION
 SELECT S.OSCIS AS OSCIS, S.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_SPOJENI S
 UNION
 SELECT PS.OSCIS AS OSCIS, PS.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_PRAC_SMLOUVY PS
 UNION
 SELECT PZ.OSCIS AS OSCIS, PZ.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_PRAC_ZARAZENI PZ
 ) WHERE OSCIS=U.OSCIS)
 from CZECHIDM_UZIVATELE U;

Tímto máme realizovány všechny požadavky na straně databáze. Nyní již zbývá pouze nakonfigurovat synchronizaci personálního systému v CzechIdM a vypnout zdlouhavou rekonciliaci. :-) Jak toho docílit je hezky popsáno v příspěvku První krůčky s CzechIdM  Kapitola 3: Nastavení synchronizace a rekonciliace systému jednoho z kolegů.

Výsledek

A jaký je výsledek? Proces rekonciliace, který v tomto konkrétním případě trval několik hodin, byl nahrazen synchronizací, jenž běží většinou několik málo minut.

Závěr

V tomto příspěvku jsme si popsali rozdíly mezi synchronizací a rekonciliaci koncového systému. Dále jsme si na praktickém příkladu ukázali, jak je možné implementovat synchronizaci nad systémem, který na první pohled synchronizaci neumožňuje. Pokud byste měli nějaké dotazy, tak mne neváhejte kontaktovat na jaromir.mlejnek@bcvsolutions.eu.