Šifrovaný filesystém v Linuxu
Většina z nás se již někdy ocitla v situaci, kdybychom byli rádi, aby naše data byla opravdu jenom naše. Existují různé druhy ochran pro zabránění přístupu útočníka přes síť do našeho počítače, ovšem problém může nastat, když tento útočník získá fyzický přístup k našemu datovému médiu. Pak je již rychle schopen data odcizit a přečíst. Jak se však dá takovéto situaci zabránit? V tomto případě by nás mohlo zachránit šifrování našich dat.
Šifrování dat
Šifrování je proces, při kterém naše data změníme takovým způsobem, že budou pro jinou osobu (útočníka), bez znalosti informace jakým způsobem data vrátit zpět, naprosto k ničemu. Opačný proces se nazývá dešifrování. Konkrétních možností jak mít naše data v bezpečí je několik. Můžeme zašifrovat celý disk nebo diskový svazek. Také můžeme zašifrovat celý nebo část (soubory/složky) filesystému. Poslední možností je využít kryptografický filesystém. My si teď tyto způsoby rozebereme, vysvětlíme a ukážeme si jejich klady a zápory. Také si ukážeme práci s šifrovacím nástrojem cryptsetup.
Šifrování celého disku
Šifrování disku je, jak už název napovídá, metoda šifrování dat, při které zašifrujeme celý pevný disk nebo diskový svazek. Existují tři způsoby, kterými je možno disk zašifrovat. Buďto pomocí speciálního software nebo můžeme využít samošifrovacího disku.
V případě softwarového řešení nám v paměti počítače běží program, který interpretuje data mezi úložištěm a zbytkem počítače. Tento program dešifruje data z disku za pomocí klíče (většinou zpřístupněného pomocí hesla, které uživatel zadá jednou při startu PC nebo přístupu k úložišti). Naopak při zápisu data zase šifruje. Bez tohoto interpretování se data na disku tváří jako náhodná.
Samošifrovací disky využívají tzv. kryptoprocesor. Ten je napevno vystavěn do disku. Tento procesor podobně jako u softwarového šifrování interpretuje data, ale tentokrát je tato operace prováděna mezi fyzickým diskem a SATA rozhraním. Opět je nutné aby se uživatel autentizoval, což provádí před startem operačního systému.
Jak se tedy výše zmíněné možnosti liší? Šifrovací software je dostupnější, existují jak komerční tak open source programy. Za samošifrovací disk si sice připlatíme, na druhou stranu ovšem nabízí neporovnatelně lepší výkon, jelikož šifrovací a dešifrovací operace provádí kryptoprocesor, narozdíl od software, který musí využívat procesor počítače.
Šifrování na úrovni filesystému
Šifrování na úrovni filesystému nám umožňuje zabezpečit pouze část dat uložených na disku. Touto částí můžeme rozumět celý souborový systém, ale i několik složek nebo souborů. Na rozdíl od šifrování celého disku se nešifrují metadata, jako jsou informace o adresářové struktuře nebo jménech a počtu souborů ve složce, což může být nežádoucí. Tento problém řeší například filesystém ZFS, který metadata zvlášť šifruje na disk. Jedna z výhod šifrování na úrovni filesystému je taková, že můžeme různé soubory/složky šifrovat různými klíči. To je vhodné jak z hlediska bezpečnosti, tak toho můžeme využít jako autorizačního systému (různí uživatelé budou mít přístup k různým souborům). Dále je výhodné, že šifrujeme opravdu jen ta data, která chceme zašifrovat, nedochází tak ke zvýšené režii při přístupu k veřejným souborům jako v případě šifrování na úrovni disku, kde musíme dešifrovat každý soubor.
Kryptografický filesystém
Kryptografický filesystém je speciální typ filesystému, kde se již předem počítá s tím, že data v něm obsažena budou šifrována. Používá se ho většinou jako nástavba na běžný filesystém. Existují různé kryptografické filesystémy, které používají různé způsoby šifrování. Jako příklad si můžeme uvést EFS (Encrypted FileSystem) společnosti Microsoft.
Problémy
Při šifrování dat výše zmíněnými způsoby existuje několik problémů, které je nutné řešit. Prvním takovýmto problémem je bootování systému. V případě šifrování na úrovni filesystému nám tento problém pravděpodobně nevznikne, stačí nešifrovat soubory nutné k bootování. Šifrování celého disku však musí vytvořit nezabezpečenou partici, kam se vloží tyto soubory. Dalším problémem je správa klíčů. Při filesystémové úrovni šifrování má každý uživatel jeden nebo více klíčů, které jsou sdruženy v tzv. klíčence. Ta je zašifrována na disku pomocí master klíče. Ten je chráněn pomocí hesla, které je známé uživateli.
Cryptsetup
Nyní si ukážeme vytvoření šifrovaného svazku pomocí nástroje cryptsetup. Ten nám umožňuje využívat šifrovacího subsystému dm-crypt k vytváření, používání a správě šifrovaných svazků. Cryptsetup využívá dm-crypt spolu s jeho nástavbou LUKS, která přidává k funkcím dm-cryptu správu klíčů nebo třeba dvouúrovňové šifrování.
Při vytváření nového diskového svazku, je vhodné ho zaplnit náhodnými daty. Tak znemožníme nebo alespoň ztížíme identifikaci našich šifrovaných dat na daném svazku. Tohoto můžeme docílit použitím vhodného nástroje, jako je třeba dd. Použijeme generátor náhodných čísel /dev/urandom. Tato operace však může trvat delší dobu. Parametr bs (blocksize) nám operaci urychlí.
fallocate -l 512M /root/svazek dd bs=1M count=512 if=/dev/urandom of=/root/svazek
Nyní se můžeme pustit do vytvoření šifrovaného oddílu. K šifrování našeho svazku zvolíme šifru AES v šifrovacím módu xts. AES (Rijndael) volíme proto, že patří k těm nejrychlejším ze současně standartně používaných šifer (Serpent, Twofish, RC6, MARS). Mod XTS je zase populární díky úrovni bezpečnosti a podpoře náhodného přístupu k datům. Velikost klíče bude 512 bitů a přepínačem -y si zajistíme kontrolu hesla, které budeme v tomto kroku zadávat.
cryptsetup -c aes-xts-plain -s 512 -y luksFormat /root/svazek
Teď když máme vytvořen nový šifrovaný svazek ho musíme zpřístupnit, vytvořit na něm vhodný souborový systém a připojit.
cryptsetup luksOpen /root/svazek encrypted mkfs.ext4 /dev/mapper/encrypted mkdir /mnt/encrypted mount /dev/mapper/encrypted /mnt/encrypted
Nyní máme vlastní zašifrovaný svazek. Můžeme k němu přistupovat přimo přes /mnt/encrypted. Po ukončení práce se zařizením ho zase odpojíme a zrušíme mapování.
umount /dev/mapper/encrypted cryptsetup luksClose encrypted
Pokud budeme chtít, aby náš zašifrovaný svazek byl automaticky připojený při bootu OS, musíme upravit soubory /etc/crypttab a /etc/fstab.
echo "encrypted /root/svazek none luks" >> /etc/crypttab echo "/dev/mapper/encrypted /mnt/encrypted ext4 defaults 0 0" >> /etc/fstab
Nyní budeme při startu systému vyzváni k zadání hesla k zašifrovanému svazku.
Protože po připojení našeho zašifrovaného svazku jsou naše data ve swapu nešifrovaná, je vhodné jej šifrovat. Toho můžeme dosáhnout následujím způsobem (předpokládáme swap file na /dev/sda5).
swapoff /dev/sda5 cryptsetup -d /dev/urandom create cswap /dev/sda5 mkswap /dev/mapper/cswap swapon /dev/mapper/cswap
Pro připojení swapu při bootu OS, musíme opět doplnit záznamy do souborů crypttab a fstab. To uděláme následovně.
echo "cswap /dev/sda5 /dev/urandom swap" >> /etc/crypttab
Jelikož ale již máme pravděpodobně nastavený swap v /etc/fstab, musíme záznam o něm vyměnit za:
/dev/mapper/cswap none swap sw 0 0
Závěr
V tomto příspěvku jsme si ukázali typy šifrování souborů v našem systému. Shrnuli jsme si jejich klady a zápory a nastínili jsme některé problémy, které nás mohou potkat. Nakonec jsme si předvedli, jakým způsobem můžeme pomocí nástroje cryptsetup vytvořit a používat šifrovaný svazek. V případě dotazů mě neváhejte kontaktovat na info@bcvsolutions.eu.
