Firemní teambuilding na horách v Rokytnici nad Jizerou
Již nějakou dobu jsme přemýšleli, jak dát kolegům více možností poznat se navzájem a strávit spolu i nějaký čas mimo kancelář.
Jeden z nápadů byl společný firemní víkend na horách. První termín na začátku ledna byl z důvodu špatného počasí zrušen. Přesto jsem velmi rád, že se nám podařilo najít další vhodný termín a zájezd na hory uskutečnit.
Jako výchozí místo jsme si vybrali Rokytnici nad Jizerou, díky příhodné pozici pro výlety na hřebeny Krkonoš. Počasí v Rokytnici bylo značně nevlídné, pršelo a foukalo. Přesto jsme se rozhodli vyrazit směr Lysá hora -> Kotel -> Labská bouda.
Postupně s přibývající nadmořskou výškou se déšť měnil na sněžení. Ve chvíli, kdy jsme dosáhli vrcholu Lysé hory, jsme poznali sílu hor ve formě hustého sněžení, velmi silného větru a minimální viditelnosti. Mlha se na chvíli zvedla, tak jsme rychle zdokumentovali naší přítomnost na Kotli (úvodní fotka). Jistě si všimnete, že na úvodní fotce vypadáme všichni velmi čerstvě a jsme ještě nadšení z celého výletu. Postupem času se to bude vlivem únavy a především šíleného počasí rychle měnit, ale nepředbíhejme.
Po dosažení Kotle jsme se stočili směrem k pramenům Labe. Po překonání sedla Lysá hora – Kotel nám počasí ukázalo svou krutou tvář. Vítr značně zesílil, chůze byla velmi obtížná, bez patřičné výbavy (maska + brýle) nebylo skoro možné koukat se přímo. Šli jsme v řadě za sebou. Kromě prvního měli všichni pohledy upřené k zemi. Když si na to teď vzpomenu, vypadali jsme jako zasněžení tučňáci :). Po několika kilometrech chůze v nepřízni počasí se před námi objevil nouzový přístřešek, kde jsme se schovali před větrem a sněžením a posvačili. Bohužel bylo znát, že je to jediný podobný přístřešek v okolí, záhy bylo plno a tak jsme byli nuceni pokračovat dál.
Po několika dalších kilometrech jsme došli k Labskému vodopádu (kde se někteří propadli do Labe). A konečně, Labská Bouda! Vytoužený krátký odpočinek a následovala nejnebezpečnější část trasy zpět na Kotel.
Mlha se pomalu zvedala a tak se nám otevíraly krásné pohledy do okolí. Vlivem mlhy jsme si bohužel nevšimli značek o lavinovém nebezpečí a krátili si cestu po lavinovém svahu. Hory se nad námi slitovaly a nechali nás dojít až na Vrbatovu boudu, kde jsme si opět na chvilku oddechli. Teď už jen seběhnout sedlem na Dvoračky a poté kolem Huťského potoka až do Rokytnice a bylo to za námi.
V létě nebo za dobrého počasí se tento okruh dá urazit za 3 hodiny. Díky špatné viditelnosti a šílenému větru jsme šli trasu zhruba 8 hodin!
Tímto smekám před všemi, kdo se účastnili této procházky, a děkuji, že jsme nikoho nemuseli zpět nést. :)
Pro příště už víme, že můžeme ještě přitvrdit a vybrat nějakou pořádnou trasu, třeba ve Vysokých Tatrách nebo v Alpách.
