Archiv pro rubriku: Programování

Jarní osvěžení s Mockitem

Zima už je, zdá se, definitivně za námi, a tak, stejně jako budeme v následujících dnech a měsících postupně odkládat všechny ty těžké bundy a kabáty,  můžeme odhodit všechno to „heavyweight“ programování a ulehčit si psaní testů s testovacím frameworkem Mockito.

Jistě se již každý z vás někdy ocitl v situaci, kdy je postaven před úkol otestovat metodu, která například při svém běhu načítá data z databáze nebo z internetu. Problém s testováním takového kódu je ten, že pro správný průběh testu musíte mít v databázi připravena testovací data a přístup k těmto datům je obecně řádově pomalejší, než bychom potřebovali.

Uvažujme například následující blok kódu v jazyku Java:

public boolean validateUniqueEmail(String email,EntityManager em){
     TypedQuery<String> q = em.createQuery("SELECT u.email FROM User u", User.class);
     List<String> result = q.getResultList();
     return !result.contains(email);
}

Asi není třeba vysvětlovat, co tato metoda má dělat, avšak pokud byste chtěli testovat správné chování této metody, pak buď musíte připravit v databázi testovací data (pak ale stejně vyvstává otázka, kde vzít instanci EntityManagera), nebo vytvořit vlastní mock pomocí dědění od třídy EntityManager a ten poté vložit jako parametr metody.

Právě s tím Vám pomůže Mockito. V následujícím bloku kódu se nachází testovací metoda, která využívá právě mock EntityManagera, vytvořený Mockitem.

 

public void testValidateEniqueEmail(){
    List<String> testData = new ArrayList<>();
    testData.add("email@somewhere.org");
    testData.add("email@somewhereelse.com");

    // Vytvoreni mock objektu
    EntityManager mockEM = mock(EntityManager.class);
    TypedQuery mockQuery = mock(TypedQuery.class);

    // Definovani chovani mock objektu
    when(mockQuery.getResultList()).thenReturn(testData);
    when(mockEM.createQuery(anyString(),String.class)).thenReturn(mockQuery);

    Assert.assertTrue(validateUniqueEmail("email@unknown.edu",mockEM));
    Assert.assertFalse(validateUniqueEmail("email@somewhere.org",mockEM));
}

Jak je patrné z ukázky, vytváření mock objektů je s Mockitem velice snadné. V tomto příkladu jsme definovali testovací data a poté jsme určili chování mock objektů tak, aby při dotazu tato data byla vrácena jako výsledek. Za zmínku zde stojí použití anyString(), což je v terminologii Mockita takzvaný matcher a zastupuje jakoukoli instanci třídy String (samozřejmě lze definovat i vlastní matchery).

Závěr

V tomto článku jsme si ukázali naprosto základní použití frameworku Mockito. Toto je však pouze zlomek toho, co tento nástroj umí a pokud vás tento článek zaujal a chcete se dozvědět více, pak navštivte stránky http://mockito.org/  nebo mě neváhejte kontaktovat na emailové adrese peter.sourek@bcvsolutions.eu.

Automatické přidělování rolí

Role v CzechIdM představují balík oprávnění identity ke koncovému systému nebo přímo CzechIdM (admin role). Role lze přiřazovat ručně, například pomocí webového GUI, nebo pomocí workflow a pravidel. Mým úkolem bylo implementovat nový způsob přiřazování rolí – automatické přidělování rolí, které lze použít v průběhu standardní rekoncilace/synchronizace. Dále se v článku dozvíte, jak byla tato nová funkcionalita v CzechIdM implementována a jak automatické přidělování rolí konfigurovat a spouštět.

Automatické role

Nejprve je třeba definovat, co jsou to automatické role. Nově v CzechIdM mají všechny role, včetně admin rolí, atributy, které slouží primárně pro rozhodování, komu danou roli při automatickém přiřazení přidělit. Počet těchto atributů je napevno stanoven na 10 a jsou jednoduše pojmenovány attribute1 až attribute10. Role je automatická právě tehdy, když má vyplněný alespoň jeden tento atribut – hodnota atributu není null a nebo prázdný řetězec.

Pro přiřazování automatických rolí byly definovány 4 nové užitečné metody nad třídou Data.

  • GetAutoRoles() – metoda používá aktivní UserView a pro daného uživatele vrací seznam automatických rolí, které splňují podmínky přidělení v příslušných atributech rolí.
  • AssignAutoRolesExpUsers() – na základě explicitně předaného seznamu uživatelů těmto přiřadí odpovídající automatické role.
  • AssignAutoRolesExpRoles() – na základě explicitně předaného seznamu rolí vyhledá odpovídající uživatele a těmto přiřadí odpovídající automatické role.
  • AssignAutoRoles() – pro všechny uživatele v systému přiřadí odpovídající automatické role.

Pomocí těchto metod lze například ve workflow nebo pravidlech jednorázově přiřadit automatické role uživatelům.

Konfigurace automatického přiřazení rolí

Předtím, než je možné přikročit k samotnému procesu automatického přidělování, je potřeba provést konfiguraci podmínek, které musí uživatelé splňovat, aby jim byla automatická role přidělena.

Podmínky je možné si představit jako trojici:

Atribut:Relace:Hodnota atributu

  • Atribut je název uživatelského atributu, například „tel“
  • Relace je vztah mezi názvem a hodnotou atributu, v současnosti lze vybírat z equal (EQ), not equal (NEQ) a like (LIKE)
  • Hodnota atributu je vypovídající, například „+420 540 123 456“

Konfigurace podmínky probíhá ve dvou krocích. První část konfigurace je umístěna v pravidle getAutoRolesAttributes. Pravidlo tedy editujeme, nejjednodušeji pomocí webového rozhraní. Pravidlo getAutoRolesAttributes obsahuje definici DTO, které představuje první část podmínky pro automatické přidělování rolí. Pravidlo má následující strukturu:

DTO roleAttrs = new DTOGroup();
 DTO attr1 = new DTOGroup();
 attr1.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_NAME, "tel");
 attr1.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_RELATION, RoleAttrRelation.EQ);
 …
 DTO attr10 = new DTOGroup();
 attr10.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_NAME, "");
 attr10.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_RELATION, RoleAttrRelation.EQ);
 …
 roleAttrs.put(AutoRoleAttr.EQ.name(), RoleAttrEq.OR);

Na řádku attr1.put(Constants.AUTO_ROLE_ATTRIBUTE_NAME, "tel"); jako druhý argument funkce attr1.put() vyplníme název atributu uživatele, například „tel“. Na následujícím řádku se vyplňuje Relace, v příkladu je RoleAttrRelation.EQ, který reprezentuje rovnost řetězců. Jak je vidět, lze nastavit až 10 podmínek pro přidělování rolí, přičemž logický operátor mezi jednotlivými podmínkami je ve výchozím stavu OR, jak je vidět na posledním řádku z příkladu.

Nyní máme tedy nastavenou první část podmínky Atribut:Relace:Hodnota a chybí nám ještě poslední část samotná hodnota atributu. Tu nastavujeme do již představených atributů rolí Attribute1 až Attribute10, přičemž pořadí atributů odpovídá řádkům v pravidle getAutoRolesAttributes. Toto můžeme nastavit pomocí webového GUI:

auto_config

Nyní máme již nastavené podmínky pro automatické přidělování rolí. Spuštění automatického přidělování rolí může probíhat automaticky při standardní rekoncilaci/synchronizaci. Pomocí GUI lze nastavit, kdy bude tato funkcionalita aktivní.

synch_conf

Omezení

Je třeba zdůraznit, že automatické přidělení rolí proběhne pouze při změnách uživatelské identity (update, vytvoření). Tedy vždy pouze pro určité stavy a akce. Jsou to tyto:

  • Assigned – UPDATE_IDENTITY
  • Matched – LINK_ACCOUNT_AND_UPDATE
  • Missing identity – CREATE_IDENTITY
  • Missing identity – CREATE_IDENTITY_AND_UPDATE

Automatické role mají určitá omezení, která je třeba mít na paměti při konfigurování. Zejména lze přiřazovat role pouze na základě atributů datového typu String. Například nelze použít pouze název atributu „homeOrganisation“ nebo „disabled“.

Dále je třeba počítat s tím, že jednotlivé podmínky jsou vzájemně spojeny logickým operátorem OR. Návrh automatických rolí počítá s pozdějším přidáním dalších logických operátorů jako je AND, nicméně v současné podobně je jedinou volbou OR.

Závěr

V tomto článku jsem představil novou vlastnost CzechIdM – automatické přiřazování rolí. Byly definovány automatické role, ukázány možnosti konfigurace automatického přiřazení rolí a také omezení pro tuto novou funkcionalitu. Možnosti využití jsou jistě širší, než je schopen pojmout tento článek, proto se můžete těšit na pokračování, kde budou představeny širší možnosti konfigurace automatických rolí. Pro jakékoli dotazy mě můžete kontaktovat na marcel.poul@bcvsolutions.eu.

Kontrolované a zakázané organizace v CzechIdM

V tomto článku vás seznámím s novou funkcionalitou v CzechIdM, která umožňuje snazší implementaci centrální správy uživatelů ve společnostech se složitější organizační strukturou, což byl případ jednoho z našich zákazníků. Jedná se o funkcionalitu zakázaných organizací. Ta umožní vyjmout ze správy administrátora nějakou organizaci, ačkoliv ten samý administrátor spravuje její nadřazenou organizaci.

Centrální a lokální administrátoři

Do administrátorského rozhraní mají přístup všichni uživatelé, kteří mají v CzechIdM přidělenou nějakou roli typu „ADMIN“. Každá taková role přiřazuje svým držitelům rozličná oprávnění (čtení či editace uživatelů, rolí, systémů,…) na základě konkrétního nastavení. Ovšem aby mohl administrátor spravovat uživatele v CzechIdM, musí navíc kontrolovat tu organizaci, v níž je uživatel zařazen (tj. uživatelovu domovskou organizaci). Podobně je to i s organizacemi; administrátor může spravovat jen ty organizace, které kontroluje.

Administrátorovi je tedy možné nastavit buď plná práva na všechny uživatele, nebo vytvořit lokálního administrátora, který kontroluje pouze určitou část organizační struktury (jednu nebo více organizací). Organizační struktura je stromová; mluvíme tedy o nadřazených a podřazených organizacích, přičemž celý organizační strom má v CzechIdM jeden kořen – organizaci „top“.

Pokud administrátor kontroluje organizaci „top“, znamená to, že vidí všechny uživatele a organizace. Příkladem takového uživatele je třeba „admin“, který existuje v každé instanci CzechIdM jako centrální administrátor.

Stromová organizační struktura

Při nastavování kontrolovaných organizací se uplatňuje jednotný princip, že kořen organizačního podstromu reprezentuje celý podstrom. Má-li tedy administrátor nastavenou organizaci „Celá firma“ ve svých kontrolovaných organizacích, znamená to, že kontroluje nejen uživatele umístěné přímo v organizaci „Celá firma“, ale také uživatele z jejích podřazených organizací (např. „Ředitelství“, „Odbor účetnictví“,…).

Tento princip by v ideálním případě stačil k tomu, aby se dala nastavit libovolná potřebná kombinace kontrolovaných organizací pro administrátory. Nicméně reálné situace zřídka bývají ideální a někdy může být potřeba, aby administrátor měl možnost spravovat nadřazenou organizaci, ale ne všechny její podřazené organizace. Například aby mohl spravovat uživatele v organizaci „Celá firma“, ale ne uživatele v její podorganizaci „Ředitelství“. Ideální řešení by bylo upravit organizační strukturu či umístění uživatelů v ní tak, aby takovéto výjimky neexistovaly. To však samozřejmě není vždy možné. Proto vznikly tzv. zakázané organizace.

Zakázaná organizace je výjimka z kontrolovaných organizací. V příkladu uvedeném výše jednoduše nastavíme administrátorovi, aby kontroloval „Celou firmu“, ale aby měl zakázané „Ředitelství“. Po přihlášení do CzechIdM pak bude moci spravovat uživatele celé firmy kromě uživatelů z organizace „Ředitelství“ a jejích podřazených organizací; tyto uživatele ani neuvidí ve výpisu uživatelů.

Kontrolované a zakázané organizace

Kontrolované a zakázané organizace

Bezpečnost

Při implementaci zakázaných organizací bylo třeba důkladně promyslet všechny možnosti. Je zásadní, aby uživatel, kterému je tímto způsobem zakázán přístup ke správě části organizační struktury, skutečně nemohl žádným způsobem ovlivnit její nastavení. To znamená:

  • nesmí mít možnost vytvářet, editovat či mazat uživatele z nějaké své zakázané organizace
  • uživatelům, které má ve správě, nemůže nastavit, aby kontrolovali nějakou organizaci, které leží mimo jeho vlastní kontrolu (ať už přidělením kontrolované organizace, nebo odebráním zakázané organizace)
  • uživatelům, které má ve správě, nemůže odebrat kontrolu nad organizací, která leží mimo jeho vlastní kontrolu (ať už odebráním kontrolované organizace, nebo přidáním zakázané)

Při administraci tedy může dojít třeba k následující situaci:

  1. Administrátor kontroluje organizaci „top:Celá firma“ a má zakázanou organizaci „top:Celá firma:Ředitelství“.
  2. Uživatel je zařazen v organizaci „top:Celá firma“ (takže ho administrátor může spravovat) a na začátku nekontroluje žádnou organizaci.
  3. Administrátor nastaví do kontrolovaných organizací uživatele organizaci „top:Celá firma“.
  4. Uživatel má ve výsledku kontrolu nad organizací „top:Celá firma“, ale má zakázanou organizaci „top:Celá firma:Ředitelství“. Tuto zakázanou organizaci totiž přidalo automaticky CzechIdM při uložení změn nad uživatelem. To proto, že administrátor nesmí nikomu nastavit kontrolu nad „Ředitelstvím“, které sám nekontroluje.

Obdobně se CzechIdM chová i při odebírání kontrolovaných organizací či přidávání/odebírání zakázaných organizací.

Kontrola oprávnění administrátora se provádí na úrovni GUI i v backendu. Na úrovni GUI lze měnit přiřazení kontrolovaných a zakázaných organizací pouze v tom rozsahu, na který má administrátor oprávnění. Pokud by chtěl nastavit uživateli takovou kombinaci, která by vedla k nesmyslnému stavu (např. kontrolovaná organizace by ležela pod zakázanou organizací), CzechIdM by neumožnilo nastavení uložit.

V backendu se kontroluje oprávnění vždy v rámci metody Data.checkinView (což je jediná metoda, přes kterou lze uložit tzv. view – „pohled na uživatele“ – do databáze). Ani při vynechání kontroly oprávnění v GUI tedy nelze nastavit nic, co by bylo v rozporu s oprávněními přihlášeného uživatele.

Závěr

V tomto článku jsem vám představila jednu z nových vlastností CzechIdM. Pokud by vás zajímaly detaily jejího chování či podrobnosti implementace, neváhejte mi napsat na e-mail alena.peterova@bcvsolutions.eu.

CzechPAM: Jak bezpečně ukládat data

Naším cílem bylo udělat CzechPAM jakožto bezpečnostní aplikaci. To samozřejmě zahrnuje držení všech důležitých dat v zašifrované podobě. Bohužel i v dnešní době je stále běžné u aplikačních serverů ukládat spojení k databázi (Datasource) v plaintextové podobě. O tom, jak jsme se s tímto úkolem poprali a jak je realizované bezpečné ukládání dat v CzechPAMu, se dozvíte dále v článku.

czechpam_lock

Pokračování textu

Export dat do XLS a CzechIdM

Pro našeho klienta jsme implementovali export vybraných atributů identit do excelovského formátu XLS, jelikož otevírání CSV v tabulkovém editoru může být komplikované především z důvodu nastavení oddělovacího znaku jednotlivých sloupců. Dalším omezením je editace vzhledu výsledného exportu, s čímž si tabulkový editor pro CSV neporadí. V tomto článku si tedy ukážeme základní kroky nutné pro práci se soubory XLS pomocí frameworku Apache POI.

Apache POI

POI je javovský framework vydávaný Apache Software Foundation, takže stejně jako u ostatních produktů Apache má otevřený zdrojový kód a je vydáván pod svobodnou licencí. Současnou stabilní verzí je 3.11. Obecně se tento framework snaží poskytovat API pro standardní sadu dokumentů společnosti Microsoft, nejde tedy jen o práci se soubory typu XLS nebo XLSX, na které se v článku zaměřujeme, ale i o wordovské dokumenty nebo prezentace.

Závislosti a příprava Eclipse

Všechny třídy, které budeme pro práci s frameworkem potřebovat, jsou obsaženy v jediném JARu, nazvaném poi.jar. Tento archiv potřebuje další knihovny, ale my bude pro využití v CzechIdM potřebovat přidat pouze jedinou, a to commons-codec.jar z adresáře /lib. Ostatní, například log4j, už IdM obsahuje.

Pokud používáme k buildu projektu Ant, musíme knihovny ručně přidat do classpath. CzechIdM je distribuováno jako enterprise archiv, a jednotlivé moduly – tedy WAR a EJB – na tomto archivu závisejí. Proto pro přídání nových knihoven do classpath stačí nakopírovat knihovny do adresáře /lib projektu CzechIdM-ear. Jak WAR tak i EJB mají tento EAR v build path a můžou využívat jeho knihovny.

Pro build mavenem musíme přidat závislost do souboru pom.xml projektu CzechIdM-parent. V něm uvedeme kompletní element i s verzí, v EJB se na něj pouze odkazuje. Pro CzechIdM-parent/pom.xml:

<dependency>
    <groupId>org.apache.poi</groupId>
    <artifactId>poi</artifactId>
    <version>3.10-FINAL</version>
</dependency>

Pro CzechIdM-ejb/pom.xml:

<dependency>
    <groupId>org.apache.poi</groupId>
    <artifactId>poi</artifactId>
</dependency>

Tím máme nastaveny projekty a můžeme se přesunout na samotné generování XLS.

Tvorba XLS

Samotné vytváření souboru je vlastně kopie jeho struktury, kterou ale musí programátor napsat ručně. Nejprve vytvoříme workbook a sešit, do kterých chceme zapisovat. Nastavíme font a vytvoříme styl buněk tabulky. Jednotlivé řádky sešitu vytvoříme zavoláním metody createRow(int) na aktuálním sešitu. Právě parametr metody zde vytváří poněkud nepříjemnou vlastnost, a to že pokud si nedáme pozor na číslování, můžeme si přepisovat data. Stejná vlastnost bohužel platí i pro sloupce řádků. Následující ukázka kódu zachycuje vytvoření jednoduchého souboru XLS:

public static void main(String[] args) throws Exception {
    FileOutputStream out = new FileOutputStream("workbook.xls");
    // create a new workbook
    Workbook wb = new HSSFWorkbook();
    // create a new sheet
    Sheet s = wb.createSheet();
    // set the sheet name in Unicode
    wb.setSheetName(0, "export");

    // create workbook font
    // set font 1 to 12 point type
    // make it bold
    // arial is the default font
    Font f = wb.createFont();
    f.setFontHeightInPoints((short) 12);

    // create cell style
    CellStyle cs = wb.createCellStyle();
    cs.setFont(f);
    cs.setWrapText(true);
    cs.setDataFormat(wb.createDataFormat().getFormat("#,##0.0"));

    // create row and cells
    Row r = s.createRow(0);
    for (int i = 0; i < 5; i++) {
        Cell c = r.createCell(i);
        // set cell style and its value
        c.setCellStyle(cs);
        c.setCellValue("Column no. : " + i);
    }

    // write workbook to output stream
    wb.write(out);
    out.close();
}

Nepříjemnosti s typováním

Jelikož potřebujeme generovat soubory dynamicky a formát výsledného XLS není natvrdo zadrátovaný v kódu, je potřeba zpracovávat všechny vstupní hodnoty jako Object. POI ale přijímá jako vstupní parametry pouze řetězce, datumy a čísla. Samozřejmě se opět můžeme ke všem vstupům chovat stejně a volat Object.toString(), ale to nás dostane k problémům s formátováním. Zkuste si to například pro datum nebo List, s výsledkem ale nejspíše spokojeni nebudete. Toto omezení frameworku vede na kód z následující ukázky:

protected void writeAttribute(Object value) {
    /* … */
    // handle format of collections
    if (Collection.class.isAssignableFrom(value.getClass())) {
        Collection<?> collection = (Collection<?>) value;
        if (collection.isEmpty()) {
            cell.setCellValue("");
        } else {
            // separate list elements by new lines
            StringBuilder sb = new StringBuilder();
            for (Object object : collection) {
                sb.append(object).append("\n");
            }
            sb.deleteCharAt(sb.length() - 1);
            cell.setCellValue(sb.toString());
        }
    }
    /* … */
}

Pokud tedy chceme zapisovat různorodé objekty a jejich návratová hodnota metody toString() se neschoduje s požadovaným formátem XLS, musíme si pro každý formát napsat handler.

Ukončení zápisu

Zapsat výsledný workbook je velice jednoduché – třída Workbook poskyje metodu write(OutputStream), jejíž zavolání přesměruje všechna data do poskytnutého streamu. Nejsme tedy omezeni například na zápis pouze do souboru na disk, což nám v IdM přijde vhod. Zapisovací metodu „nakrmíme“ třídou ByteArrayOutputStream, z níž pohodlně dostaneme data jako pole bytů. Jakmile pak uživatel využije možnosti exportu XLS, vyskočí mu v prohlížeči nabídka na stažení sešitu a nepotřebuje nic hledat. Ukázku výsledného souboru si můžete prohlédnout na obrázku níže.

Ukázka výsledného XLS.

Ukázka výsledného XLS.

Závěr

Možnosti Apache POI jsou velmi široké a tento článek pokryl pouze jejich malou část. Pokud vytváříte aplikace, jejichž části musí být použitelné v kancelářském prostředí, je to i přes drobné nedostatky zajisté dobrá volba.

Pokud byste měli nějaké dotazy, neváhejte mě kontaktovat na jan.helbich@bcvsolutions.eu.

Jak na Selenium testy pro CzechIdM

V tomto článku si ukážeme, jak zprovoznit Selenium testy pro CzechIdM a napsat svůj první test. Předpokládá se, že máte k dispozici vývojové prostředí pro CzechIdM s TestNG (pokud ne, začněte naříklad zde).

Požadavky

Zde uvádím seznam potřebného softwaru, včetně verze, se kterou jsem pracoval, pro referenci, kdyby v budoucnu došlo k nekompatibilitě.

  • naklonované CzechIdM z repozitáře, Java 1.7
  • TestNG (pokud používáte Eclipse, nejlépe jako plugin)
  • Selenium Client & WebDriver Language Bindings pro Javu (testováno s verzí 2.44)

nepovinné, ale ušetří čas:

  • Selenium IDE (testován plugin pro firefox verze 2.8.0)

Příprava Selenium v Eclipse

Rozbalíme Selenium Client & WebDriver Language Bindings, v něm se nacházi několik .jar souborů (v aktuální verzi 2) a složka libs ve které jsou další (v aktuální verzi 37). V Eclipse klikneme pravým na projekt czechidm-test a vybreme Properties. Na Záložce Java Build Path v podzáložce Libraries je tlačítko Add External Jars …, Přidáme tedy všechny knihovny (aktuálně 39). Nyní by měly Selenium testy v pořádku proběhnout.

První test se Selenium IDE

Po instalaci pluginu a restartu prohlížeče se vpravo od adresního řádku objeví logo Selenium IDE, tím ho spustíme. Base URL zadáváme bez idm/, pokud testujete na lokálním počítači s testovacím prostředím nastaveným podle návodu na tomto blogu, je to nejpravděpodobněji http://localhost:8080/. Vpravo pod řádkem pro Base URL je červené tlačítko pro nahrávání. Otevřeme si tedy IdM, nastavíme Base URL a začneme nahrávat.

Base URL a nahravani

Pokud budete testů dělat více a nebudete chtít, aby se pokaždé znovu přihlašovaly, je potřeba si ohlídat jejich pořadí, pro začátek však uděláme test co se přihlásí i odhlásí.

V tomto vzorovém testu se tedy přihlásíme do IdM, otevřeme záložku Reports, do kolonky Executor napíšeme admin a klikneme na Search. Nakonec se odhlásíme.

Nahravani testu

V tuto chvíli v okně Selenium IDE máme nahranou kostru prvního testu. Můžeme si ho pro jistotu spustit a dát se do úprav. Samotné Selenium IDE nám nabízí spoustu nástrojů pro kontrolu (ne)existence obsahu, ale jsou věci (například právě obsah tabulky vyčtené z databáze), které je praktičtější napsat rovnou v Javě, než v samotném Selemium IDE.

Podívejte se však jaké možnosti Selenium IDE nabízí. Stačí kliknout pravým tlačítkem na řádek, před který chceme přidat kontrolu a kliknout na Insert New Command. V kolonce Command vybereme nebo napíšeme příkaz, Target je cílový element a Value hodnota (např. pro Command assertText je text, který v elementu má být).

Když máme hotové kontroly které jsme schopni provést v samotném Selenium IDE, klikneme na File > Export Test Case As > Java / JUnit 4 / WebDriver. Bohužel Selenium IDE v aktuální verzi neumí kombinaci Java / TestNG / WebDriver, bude tedy potřeba test převést, s pluginem pro TestNG v Eclipse je to však otázka pár kliknutí.

export do Javy

Dostaneme soubor s kostrou testu, může vypadat například takto:

package com.example.tests;

import java.util.regex.Pattern;
import java.util.concurrent.TimeUnit;
import org.junit.*;
import static org.junit.Assert.*;
import static org.hamcrest.CoreMatchers.*;
import org.openqa.selenium.*;
import org.openqa.selenium.firefox.FirefoxDriver;
import org.openqa.selenium.support.ui.Select;

public class Test {
	private WebDriver driver;
	private String baseUrl;
	private boolean acceptNextAlert = true;
	private StringBuffer verificationErrors = new StringBuffer();

	@Before
	public void setUp() throws Exception {
		driver = new FirefoxDriver();
		baseUrl = "http://localhost:8080/";
		driver.manage().timeouts().implicitlyWait(30, TimeUnit.SECONDS);
	}

	@Test
	public void test() throws Exception {
		driver.get(baseUrl + "/idm/admin/authentication/login.seam");
		driver.findElement(By.id("j_id12:username")).clear();
		driver.findElement(By.id("j_id12:username")).sendKeys("admin");
		driver.findElement(By.id("j_id12:password")).clear();
		driver.findElement(By.id("j_id12:password")).sendKeys("admin");
		driver.findElement(By.id("j_id12:submit")).click();
		driver.findElement(By.id("reportsLink:j_id60")).click();
		driver.findElement(By.name("j_id100:submenu_table:j_id109")).clear();
		driver.findElement(By.name("j_id100:submenu_table:j_id109")).sendKeys("admin");
		driver.findElement(By.name("j_id100:submenu_table:j_id137")).click();
		driver.findElement(By.id("j_id32")).click();
	}

	@After
	public void tearDown() throws Exception {
		driver.quit();
		String verificationErrorString = verificationErrors.toString();
		if (!"".equals(verificationErrorString)) {
			fail(verificationErrorString);
		}
	}

	private boolean isElementPresent(By by) {
		try {
			driver.findElement(by);
			return true;
		} catch (NoSuchElementException e) {
			return false;
		}
	}

	private boolean isAlertPresent() {
		try {
			driver.switchTo().alert();
			return true;
		} catch (NoAlertPresentException e) {
			return false;
		}
	}

	private String closeAlertAndGetItsText() {
		try {
			Alert alert = driver.switchTo().alert();
			String alertText = alert.getText();
			if (acceptNextAlert) {
			alert.accept();
		} else {
			alert.dismiss();
		}
			return alertText;
		} finally {
			acceptNextAlert = true;
		}
	}
}

Umístíme jej tedy do vhodného package mezi testy, já jsem zvolil eu.bcvsolutions.idm.test.ui.admin.selenium. V Eclipse na něj klikneme pravým tlačítkem a zvolíme TestNG > Convert to TestNG. Pravděpodobně nebudete chtít vygenerovat testng.xml, ale budete test chtít přidat do hlavního testng.xml, aby se spouštěl s ostatními testy.

V BCV solutions testujeme automaticky pomocí Jenkins, proto je připravena třída eu.bcvsolutions.idm.test.SeleniumTest, ze které testy dědíme. Poskytuje předpřipravené metody setUp a tearDown pro testování více prohlížeči. Stačí jednoduše přidat na začátek import eu.bcvsolutions.idm.test.SeleniumTest a k deklaraci třídy extends SeleniumTest a smazat vygenerované metody setUp a tearDown. V testng.xml přidáme naši třídu ke všem prohlížečům (ChromeTest, FirefoxTest, případně do budoucna další) a nyní se bude test spouštět postupně na všech. Také nám tato třída poskytuje metody logIn a logOut aby se nám stále neopakoval stejný kód.

Nyní je vhodný čas zkusit, jestli test správně proběhne. Pokud ano, můžete se pustit do pokročilejších kontrol, nyní už v Javě, a tedy mnohem pohodlněji než v Selenium IDE. Můžete si například najít tabulku s výsledky a kontrolovat, zda obsahuje po přefiltrování správná data.

K tomu máme k dispozici třídu eu.bcvsolutions.idm.test.SeleniumTestUtils, ve které je prozatím metoda pro kontrolu, zda sloupec tabulky (ne)obsahuje hodnotu X, do budoucna se jistě rozšíří, abychom nemuseli časté typy kontrol psát stále znovu.

Na co si dát pozor do budoucna

V budoucnu se CzechIdM bude jistě rozrůstat o další funkce, s tím souvisí nejen drobné změny vzhledu (další položky v menu, …) ale i testovacích dat. Může se tedy stát, že nám mezi existující položky přibudou další, musíme tedy s touto variantou počítat a nedělat testy až přespříliš striktní, typu „v X-tém řádku, Y-tém sloupci bude hodnota Z“ ale například „někde v Y-tém sloupci bude hodnota Z“, což je problematické přímo v Selenium IDE a lépe se řeší už v Javě. Sice to stále neřeší všechny situace (např. že data padnou na další stránku), ale alespoň většinu z nich.

Pozor na ID elementů

V aktuálním release má spousta HTML elementů ID vygenerované automaticky díky JSF. Zde narážíme na problém, protože pokud v rozhraní přibude element, JSF posune číslování, tedy veškeré kontroly spoléhající na ID elementu selžou. O tomto problému víme a budeme ho v brzké době řešit dogenerováním vlastních ID. Prozatím je potřeba počítat s úpravou testů pro nové verze a nebo se snažit psát kontroly, které na ID nezáleží.

Závěr

Selenium testy jsou jistě zajímavým tématem k hlubšímu studiu a někdy se k nim určite vrátím. V případě že máte nějaké otázky, nebo postřehy k tomuto článku, mužete psát na jiri.novak@bcvsolutions.eu.

OSGi neboli Open Service Gateway

OSGi neboli Open Service Gateway initiative je specifikace dynamického modulárního systému pro programovací jazyk Java. V tomto článku si povíme něco o historii OSGi, ukážeme si jednoduchou aplikaci napsanou pomocí OSGi a podíváme se na přidávání a odebírání modulů z aplikace.

Historie

Práce na OSGi specifikaci začala v roce 1999. Původně byla cílena na síťová zařízení a vestavěné systémy a zde se také prosadila a začala využívat. V roce 2003 se vývojářský tým platformy Eclipse rozhodl vyměnit proprietární modulární systém za vlastní implementaci OSGi s názvem Equinox. Dnes už většina aplikačních serverů podporuje nebo plánuje podporu OSGi. OSGi se tak na poli enterprise aplikací stává alternativou k zatím rozšířenější Javě EE. K dalším populárním implementacím OSGi kromě Equinoxu patří také Apache Felix nebo Knopflerfish.

Využití

Hlavní výhoda OSGi při jeho použití k vývoji aplikace je právě modulárnost. Umožňuje nám to za běhu naší aplikace přidávat a odebírat její součásti. Zlepšuje se nám tak udržovatelnost aplikace, například můžeme aktualizovat jednu část aplikace, aniž bychom museli zbylé komponenty této aplikace odpojit z provozu. Mezi další výhody patří také možnost mít zavedeno více verzí jednoho modulu. Pokud máme dvě části aplikace, které závisí na různých verzích jedné knihovny, OSGi nám umožní běh obou verzí zároveň. Každé komponentě bude umožněn přístup pouze ke správné verzi této knihovny.

Dále se budeme věnovat ukázce základní práce s OSGi. Pro demonstraci budeme používat právě výše zmíněný Equinox, který je dodávaný v jednom balíku spolu s Eclipse IDE. Stáhnout si ho můžete třeba z oficiálních stránek. Pro vytvoření nového OSGi modulu si vytvoříme tzv. Plug-In Project.

Bundle

V OSGi se každý jednotlivý modul aplikace označuje jako tzv. bundle, což je obyčejný jar archiv s přidaným hlavičkovým souborem MANIFEST.MF. Při práci s moduly používáme právě tento soubor a nadefinujeme si zde, jaké balíčky importujeme a exportujeme.

Manifest-Version: 1.0
Bundle-ManifestVersion: 2
Bundle-Name: HelloService
Bundle-SymbolicName: com.bcvsolutions.sample.HelloService
Bundle-Version: 1.0.0.qualifier
Bundle-Activator: com.bcvsolutions.sample.service.impl.HelloServiceActivator
Bundle-Vendor: BCVSOLUTIONS
Bundle-RequiredExecutionEnvironment: JavaSE-1.7
Import-Package: org.osgi.framework;version="1.3.0"
Export-Package: com.bcvsolutions.javaworld.sample.service

Tento soubor obsahuje několik důležitých hlaviček. Mezi pro nás nejdůležitější patří Bundle-Activator, Import-Package a Export-Package. Bundle-Activator označuje tzv. activator třídu. Ta definuje dvě základní metody každého OSGi bundlu start a stop. Tyto metody spouští a ukončují náš bundle. Import-Package nám definuje balíčky, které náš bundle potřebuje. Pokud není bundle obsahující daný balíček přítomný v OSGi kontejneru, není možné náš bundle spustit. Export-Package nám zase definuje balíčky, které dáváme k dispozici jiným bundlům.

Activator třída pak může vypadat například takto.

package com.bcvsolutions.sample.helloservice;

import org.osgi.framework.BundleActivator;
import org.osgi.framework.BundleContext;

public class Activator implements BundleActivator {

	public void start(BundleContext context) throws Exception {
		System.out.println("Hello World!!");
	}
	
	public void stop(BundleContext context) throws Exception {
		System.out.println("Goodbye World!!");
	}

}

OSGi kontejner zavolá metodu start při spouštění bundlu. BundleContext je objekt umožnující interakci s frameworkem. Metoda stop je volaná při ukončování bundlu, je vhodné v této metodě provést čistící operace např. odpojení od databáze.

Správa bundlů

Ke správě bundlů v kontejneru nám dobře poslouží OSGi konzole. Můžeme v ní instalovat a odinstalovat bundle, spustit a zastavit bundle nebo si třeba zobrazit všechny bundly dostupné v kontejneru.

osgi> ss
"Framework is launched."


id	State       Bundle
0	ACTIVE      org.eclipse.osgi_3.10.1.v20140909-1633
	            Fragments=603
...
841	RESOLVED    com.bcvsolutions.sample.HelloWorld_1.0.0.qualifier
843	ACTIVE      com.bcvsolutions.sample.HelloService_1.0.0.qualifier

Po vypsání bundlů příkazem ss můžeme vidět dva námi připravené bundly. HelloService je bundle, který exportuje jednu ze svých služeb (viz MANIFEST.MF výše). Zároveň vidíme, že je ve stavu active, což znamená, že je spuštěný v kontejneru. Druhý bundle HelloWorld, který má importovaný balíček z bundlu HelloService, je ve stavu resolved, což značí, že je připraven na spuštění a má vyřešeny veškeré závislosti. Nyní ho můžeme spustit příkazem start.

osgi> start 841
Hello World!!
Inside HelloServiceImple.sayHello()
Say Hello
osgi> stop 841
Goodbye World!!

Vidíme, že balíček byl spuštěn a také, že využívá jedné ze služeb balíčku HelloService. Nakonec jsme bundle zase ukončili příkazem stop.

Životní cyklus bundlu

Životní cyklus OSGi bundlu

Balíček po dobu své funkce projde několika stavy. Po instalaci do frameworku se dostává do stavu installed. Jakmile jsou uspokojeny jeho závislosti přechází do stavu resolved a čeká na spuštění. Při spouštění se dostává do fáze starting, z níž po navrácení metody start přejde do stavu active. Během ukončování je ve stavu stopping a po návratu metody stop se balíček opět navrátí do stavu resolved. Po odinstalaci balíčku se dostává do stavu uninstalled.

Závěr

V tomto příspěvku jsme si ukázali základní práci s OSGi bundly, exportování a importování jednotlivých modulů a základ správy osgi bundlů pomocí konzole.
V případě dotazů mě neváhejte kontaktovat na miroslav.staffa@bcvsolutions.eu.

Jak zrychlit načítání dat z personálního systému VEMA?

Pří správě uživatelských účtů Identity Managerem je vždy jeden, nebo více systémů, autoritativní zdroj informací o uživatelích. Údaje o uživatelích jsou v pravidelných intervalech načítány a dále se propagují do dalších systémů. Jelikož počet takových uživatelů může být velký, tak je neefektivní je načítat všechny, protože u většiny uživatelů nedojde k žádné změně. Ideální řešení je takové, že Identity Manager načítá z autoritativního systému pouze ty uživatelské záznamy, které byly od posledně modifikovány. To však lze pouze v případě, že daný systém u záznamů uživatele ukládá čas poslední modifikace. Personální systém Vema, který je u našeho zákazníka pro CzechIdM autoritou pro identity, neposkytuje pouze změnové záznamy. Proto jsme si museli poradit sami a to jednoduše. V databázi Oracle, kam se provádí z personalistiky full-export, jsme zajistili evidenci změn a tyto změny poskytujeme do CzechIdM. Tím bylo možné rapidně zrychlit načítání autoritativních dat. Proces, který dříve trval až 13 hodin, byl nahrazen procesem, který trvá řádově minuty! Pojďme se na to podívat blíže.

Počáteční stav

Zdrojem autoritativních dat je personální systém Vema. Z personálního systému se provádí každý den full-export do Oracle DB, ze které si je mohou načítat externí aplikace. Export probíhá tak, že se nejprve smažou všechna data včetně samotných databázových tabulek, opět se vytvoří databázové tabulky a následně se do nich vloží aktuální data personálního systému. CzechIdM načítá data o uživatelích právě z exportní Oracle databáze. Na základě načtených dat inicializuje personální procesy a propaguje změny na další napojené systémy. Například při nástupu nového zaměstnance CzechIdM načte jeho popisné údaje z Oracle databáze, založí mu identitu v CzechIdM a na základě jeho funkčního zařazení mu přidělí role, dle kterých se pro něho automaticky vytvoří účty na dalších systémech zákazníka (založí se mu email, účet v docházkovém systému atd.). S tím, jak se rapidně navyšujel počet načítaných uživatelů a počet napojených koncových systémů, tak se samozřejmě prodlužuje i samotný proces rekonciliace. Bylo tedy potřeba od něho upustit a přejít k synchronizaci. Problémem však bylo, že personální systém neexportuje s uživatelskými daty informace o času jejich poslední modifikace. Dříve, než se podíváme, jak jsme daný problém vyřešili, tak si pro jistotu vysvětlíme co znamenají výše uvedené pojmy rekonciliace a synchronizace. :-)

Synchronizace vs rekonciliace

Pojem rekonciliace v původním významu označuje proces usmíření, uvedení věcí do souladu. Tato definice poměrně přesně popisuje rekonciliaci i z pohledu Identity Managementu. Při rekonciliaci se prochází všechny uživatelské účty na koncovém systému a na základě definovaných akcí se aktualizují identity uživatelů v Identity Manageru. V našem konkrétním případě, kde koncovým systémem je personalistika, se na základě načtených dat aktualizují identity uživatelů, případně se vytváří identity nové pro nově evidované zaměstnance. Jelikož je personální systém v tomto případě systémem autoritativním, tak se popisné atributy automaticky propagují do koncových systémů, na kterých mají uživatelé založeny účty. Zde lze vidět analogii k původnímu významu slova rekonciliace. Identity manager uvede do souladu atributy uživatele na jeho účtech na koncových systémech s atributy, jenž jsou uvedeny dle personálního systému. Synchronizace, na rozdíl od rekonciliace, neprochází všechny uživatelské účty na koncovém systému. Místo toho si zjistí, které účty byly modifikovány od poslední synchronizace a dále pracuje pouze s nimi. V našem případě, kde mluvíme o napojování personálního systému, je hlavní výhodou synchronizace vůči rekonciliaci doba jejího běhu. V personálním systému je evidováno tisíce uživatelů, ale denně se jich aktualizuje pouze několik desítek, maximálně stovek. Doba běhu synchronizace je tedy řádově nižší než u rekonciliace.

Implementace synchronizace

Vraťme se však od strohé teorie k řešení našeho problému. Chceme nahradit proces rekonciliace personálního systému synchronizací. Data načítáme z přechodové Oracle databáze prostřednictvím databázových view, jenž pro nás integrují data z vícero tabulek. A co je hlavní, tak v datech není uvedeno, kdy byl daný záznam naposledy modifikován! První, co potřebujeme, je evidovat u všech tabulek obsahujících záznamy uživatelů informaci, kdy byl daný záznam aktualizován. Jelikož se tabulky při exportu z personálního systému mažou, tak si vytvoříme jejich kopie, které budou navíc obsahovat sloupec s informacemi o poslední modifikaci daného řádku (sloupec „modif_time“). Dále je potřeba realizovat to, že při exportu dat z personalistiky do databáze se nám budou aktualizovat data v našich tabulkách – „kopiích“ s tím, že se nám případně aktualizuje sloupec „modif_time“, pokud se daný řádek v „kopii“ liší od aktuálně exportovaného. Použití databázových triggerů není úplně šťastné, když se databázové tabulky při exportu mažou. Rozhodli jsme se tedy pro implementaci databázové procedury, která se bude volat vždy po skončení exportu. Ve výpisu níže je uvedena část této procedury, která se týká jedné z exportních tabulek, tabulky VEMA_UZIVATEL. Příkazem MERGE vložíme do naší „kopie“ (tabulka CZECHIDM_UZIVATELE) záznamy pro nové uživatele a aktualizujeme atributy u záznamů, které se liší mezi tabulkami VEMA_UZIVATEL a CZECHIDM_UZIVATELE. Zároveň u příslušných záznamů aktualizujeme atribut „modif_time“ v tabulce CZECHIDM_UZIVATELE. Následně zavoláním příkazu DELETE smažeme v tabulce CZECHIDM_UZIVATELE ty záznamy, které se již nevyskytují v tabulce VEMA_UZIVATEL. Obdobně je to realizováno i u ostatních exportních tabulek, které se týkají uživatelů a jejich atributů.

 /* Uzivatel */
 MERGE INTO VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE IDM
 USING (
 SELECT VEMA.JMENOZD, VEMA.PRIJMZD, VEMA.TITULYP, VEMA.TITULYZ, VEMA.OSCIS, VEMA.IDCIS, VEMA.LOKALITA FROM VEMAEXPORT.VEMA_UZIVATEL VEMA
 LEFT JOIN VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE IDM
 ON (VEMA.OSCIS = IDM.OSCIS)
 WHERE
 (IDM.OSCIS IS NULL) OR 
 (VEMA.JMENOZD || VEMA.PRIJMZD || VEMA.TITULYP || VEMA.TITULYZ || VEMA.OSCIS || VEMA.IDCIS || VEMA.LOKALITA) <> 
 (IDM.JMENOZD || IDM.PRIJMZD || IDM.TITULYP || IDM.TITULYZ || IDM.OSCIS || IDM.IDCIS || IDM.LOKALITA)) VEMA
 ON (VEMA.OSCIS = IDM.OSCIS)
 WHEN MATCHED THEN 
 UPDATE SET 
 IDM.JMENOZD=VEMA.JMENOZD, 
 IDM.PRIJMZD=VEMA.PRIJMZD, 
 IDM.TITULYP=VEMA.TITULYP, 
 IDM.TITULYZ=VEMA.TITULYZ, 
 IDM.IDCIS=VEMA.IDCIS, 
 IDM.LOKALITA=VEMA.LOKALITA, 
 IDM.MODIF_TIME=sysdate 
 WHEN NOT MATCHED THEN
 INSERT (OSCIS, JMENOZD, PRIJMZD, TITULYP, TITULYZ, IDCIS, LOKALITA, MODIF_TIME)
 VALUES (VEMA.OSCIS, VEMA.JMENOZD, VEMA.PRIJMZD, VEMA.TITULYP, VEMA.TITULYZ, VEMA.IDCIS, VEMA.LOKALITA, sysdate); 

 /* Smazeme data, co byla smazana ve VEMA_* tabulce */
 DELETE FROM VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE WHERE (OSCIS) IN (
 (SELECT OSCIS FROM VEMAEXPORT.CZECHIDM_UZIVATELE WHERE (JMENOZD, PRIJMZD, TITULYP, TITULYZ, OSCIS, IDCIS, LOKALITA)
 NOT IN
 (SELECT JMENOZD, PRIJMZD, TITULYP, TITULYZ, OSCIS, IDCIS, LOKALITA FROM VEMAEXPORT.VEMA_UZIVATEL))
 );

Nakonec upravíme naše databázová view, aby se data načítala z našich „kopií“ místo původních exportních tabulek a aby navracela u každého uživatele timestamp poslední modifikace přes všechny tabulky, které drží informace o uživateli. Příklad takového view je ve výpisu níže.

CREATE OR REPLACE FORCE VIEW "VEMAEXPORT"."CZECHIDM_UZIVATEL_VIEW" ("JMENO", "PRIJMENI", "TITULY_P", "TITULY_Z", "OSCIS", "IDCIS", "LOKALITA", "BUDOVA", "KANCELAR", "PSC", "LOGIN", "EMAIL", "TELEFON", "TELEFON_WEB", "MOBIL", "MODIF_TIME") AS 
 select distinct
 U.JMENOZD, 
 U.PRIJMZD, 
 U.TITULYP,
 U.TITULYZ,
 U.OSCIS,
 U.IDCIS,
 U.LOKALITA,
 (select L.ULICEN || ' ' || L.CP || ', ' || L.POSTA from CZECHIDM_LOKALITA L where L.LOKALITA=U.LOKALITA),
 (select L.NAZEV from CZECHIDM_LOKALITA L where L.LOKALITA=U.LOKALITA),
 (select L.PSC from CZECHIDM_LOKALITA L where L.LOKALITA=U.LOKALITA),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=1 and C.TYPSP='login')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=2 and C.TYPSP='e-mail')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=3 and C.TYPSP='telefon')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=4 and C.TYPSP='telefonweb')),
 (select C.KOD from CZECHIDM_SPOJENI C where (C.OSCIS=U.OSCIS and C.CISSP=6 and C.TYPSP='mobil')),
 (select MAX(MODIF_TIME) from (
 SELECT U1.OSCIS AS OSCIS, L1.MODIF_TIME FROM CZECHIDM_UZIVATELE U1 LEFT JOIN CZECHIDM_LOKALITA L1 ON U1.LOKALITA=L1.LOKALITA
 UNION
 SELECT U1.OSCIS AS OSCIS, U1.MODIF_TIME AS MODIF_UZIVATEL FROM CZECHIDM_UZIVATELE U1
 UNION
 SELECT V.OSCIS AS OSCIS, V.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_VYNETI V
 UNION
 SELECT Z.OSCIS AS OSCIS, Z.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_ZASTUP Z
 UNION
 SELECT S.OSCIS AS OSCIS, S.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_SPOJENI S
 UNION
 SELECT PS.OSCIS AS OSCIS, PS.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_PRAC_SMLOUVY PS
 UNION
 SELECT PZ.OSCIS AS OSCIS, PZ.MODIF_TIME AS MODIF_VYNETI FROM CZECHIDM_PRAC_ZARAZENI PZ
 ) WHERE OSCIS=U.OSCIS)
 from CZECHIDM_UZIVATELE U;

Tímto máme realizovány všechny požadavky na straně databáze. Nyní již zbývá pouze nakonfigurovat synchronizaci personálního systému v CzechIdM a vypnout zdlouhavou rekonciliaci. :-) Jak toho docílit je hezky popsáno v příspěvku První krůčky s CzechIdM  Kapitola 3: Nastavení synchronizace a rekonciliace systému jednoho z kolegů.

Výsledek

A jaký je výsledek? Proces rekonciliace, který v tomto konkrétním případě trval několik hodin, byl nahrazen synchronizací, jenž běží většinou několik málo minut.

Závěr

V tomto příspěvku jsme si popsali rozdíly mezi synchronizací a rekonciliaci koncového systému. Dále jsme si na praktickém příkladu ukázali, jak je možné implementovat synchronizaci nad systémem, který na první pohled synchronizaci neumožňuje. Pokud byste měli nějaké dotazy, tak mne neváhejte kontaktovat na jaromir.mlejnek@bcvsolutions.eu.

Novinky v Javě 8

V první čtvrtině letošního roku vydal Oracle novou verzi Javy a to konkrétně ve verzi 8. Podle slov samotných vývojářů se jedná o největší novinku od vydání Javy. Je to pravda? Pojďme se podívat na jednotlivé novinky. Nová verze Javy přinesla velké množství více či méně zajímavých novinek. My se spolu podíváme na ty nejzajímavější. Konkrétně se podíváme na témata:

  • internet věcí
  • nové API pro datum a čas
  • projekt Nashorn
  • LAMBDA výrazy
  • stream API
  • novinky v zabezpečení

Internet věcí

Tak se na to vrhneme. Jednou z největších novinek je podle Oraclu rozšíření Internetu věcí. V praxi jde o to, že Java nyní podporuje nejrůznější senzory, jež mohou být umístěny například v hodinkách, chytrých náramcích, nebo v jiné nositelné i nenositelné elektronice. To přináší větší robustnost našeho kódu a možnosti používat funkce platformy Java SE 8. Představme si, že vyvíjíme aplikaci pro chytré domácnosti. S novou Javou 8 můžeme pohodlněji pracovat se všemi čidly, které budou v chytré domácnosti potřeba. Dalším příkladem mohou být aplikace, které pracují například s chytrým náramkem a na základě dat získaných z čidel tohoto náramku nám aplikace vypočítavá odhadovaný zdravotní stav.

API pro datum a čas

Další novinku, kterou určitě uvítá každý, kdo pracuje s časovými entitami, je nové API pro datum a čas. Jedná se o package java.time. Pro ty z Vás, kteří uvidíte podobnost s balíčkem JodaTime, máte pravdu. Nejedná se o žádnou kopii tohoto balíčku, ale při vytváření java.time se vývojáři nechali balíčkem JodaTime zřejmě trochu inspirovat a to není vůbec na škodu. Nový balíček podporuje reprezentaci časových údajů například i s časovou zónou, nebo si můžeme vybrat, zda-li chceme pracovat pouze s časem bez data, nebo naopak s datem bez času a podobně. Při vývoji tohoto balíčku se zřejmě nahlíželo na to, aby se s entitami dalo pracovat co nejvíce jako v reálném životě.

Clock clock;
clock = Clock.systemDefaultZone();
System.out.printf("časová zóna: " + clock + "\n");

Nejvíce vítanou novinkou tohoto balíčku je to, že všechny třídy jsou immutable a thread safe. To je vítaná novinka, protože s nimi můžeme pracovat ve více vláknech současně a zároveň se nemusíme starat o synchronizaci. Další věcí, která se mi líbila, je možnost „podvrhnout“ komponentě určitý čas při testování. Doteď pokud jsme nepoužívali JodaTime, museli jsme měnit systémový čas, a to není úplně nejelegantnější řešení. V java.time můžeme komponentě „nainjektovat“ čas, který potřebujeme, a tím například otestovat synchronizaci. V neposlední řadě bych rád také vyzdvihl nové možnosti používat periody. Ačkoliv se to může zdát jako zanedbatelná novinka, určitě nám to ulehčí vývoj aplikací.

LocalDate today = LocalDate.now();
LocalDate bigThing = LocalDate.of(2014, Month.SEPTEMBER, 18);
Period p = Period.between(bigThing, today);
        
long pocet = ChronoUnit.DAYS.between(today,birthday);
        
System.out.println("Do našeho workshopu zbývá už jen " + pocet + " dnů!!");

Projekt Nashorn

Projekt Nashorn je nový JavaScriptový engine, který běží přímo v JVM a umožňuje používat JavaScript v našich Java aplikacích. Tuto možnost nám nabízela už i Mozilla Rhino, ale Nashorn vylepšuje hlavně rychlost provádění JavaScriptového kódu a tím může naše aplikace používat jak prvky Javy, tak prvky JavaScriptu a na výkonu to nebude znát. To je zapříčiněno tím, že celý JavaScriptový kód se překompiluje do bytecode, který interpreter následně vykonává.

Funkcionální programování

Do Javy také dorazilo funkcionální programování v podobě LAMBDA výrazů. Lambda výraz je v podstatě funkce nebo zřetězení funkcí, která pro některé nebo všechny kombinace vstupních hodnot určuje výstupní hodnotu.

Lambda výrazy můžeme použít dvojím způsobem. Buďto použijeme lambda výraz anonymně, nebo za použití funkčního rozhraní můžeme předat lambda výraz například jako parametr metodě. V ukázce vidíme anonymní použití.

Collection<String> name = Arrays.asList("John", "Mary", "Anna");
        name.stream()
                .filter(a -> a.length() < 5)
                .sorted()
                .forEach(a -> System.out.println(a)
);

Stream API

Tak nyní už víme, co to je Lambda a můžeme se podívat na nějaké praktické použití. Nejvíce se používají právě ve Stream API, které se často používá s kolekcemi a na nich si ukážeme i základní práci. Každé kolekci nově přibyla metoda stream, která nám vrací funkcionální pohled. Práce s tímto streamem je podobná s prací v bashi. Používá se tam něco jako pipelina. Tedy máme kolekci, vytvoříme na ní stream a na něj aplikujeme nějakou operaci. Například nějaký filter nebo mapu. Každá tato funkce nám vrátí zase stream a na něj můžeme aplikovat zase jiný filter a podobně. Tyto operace s původní kolekcí nic nedělají, jen změním pohled na stream a nakonec, když už máme provedené všechny „lazy“ operace, tedy ty, co jen mění pohled, použijeme terminal operaci, která upraví stream zase na kolekci. Například použijeme metodu toArray(). Nyní si celý postup ukážeme na příkladu.

List<String> cislaSlovne = Arrays.asList("100", "200", "300", "400");
 int cisla[] = cislaSlovne
 .stream()
 .map(Integer::parseInt)
 .filter(num -> num < 200)
 .toArray();


 

Nejdříve jsme si vytvořili list Stringů, který jsme naplnili čísly. Dále jsme si na našem listu zavolali metodu stream(). Metoda stream() nám vrátila pohled na náš list, který jsme dále upravovali. Abychom mohli s hodnotami v pohledu pracovat jako s čísly, přemapujeme si jednotlivé hodnoty na integery. Posledním krokem jsme si vyfiltrovali všechna čísla, která jsou větší než 200.

Novinky v zabezpečení

Nová Java přináší také novinky v oblasti zabezpečení. Nově přináší nativní podporu TLS. Transport Layer Security neboli TLS jsou protokoly, které umožňují zabezpečenou komunikaci na internetu. TLS zabezpečuje komunikaci proti odposlouchávání nebo falšování zpráv, a to pomocí autentizace pro koncový bod. Jedná se tedy o to, že koncový bod, tedy webová aplikace jako například webový prohlížeč, není autentizován, ale server, se kterým komunikuje, autentizován je, takže prohlížeč vždy ví, s kým komunikuje.

Další novinku ocení všichni ti, kdo plánují svoje data šifrovat. Java 8 přináší totiž nativní podporu NSA Suite B Cryptographic Algorithms, což je balíček algoritmů, které pomáhají uchránit data při transportu přes nezabezpečený internet proti útokům hrubou silou. Tyto algoritmy jsou velmi silné a jejich prolomení je v podstatě nemožné. Další silné algoritmy od NSA jsou obsaženy v balíčku suite A, ten je ale přísně tajný a používá ho USA ve státní správě a o algoritmech v tomto balíčku se neví v podstatě nic. V suitě B jsou obsaženy například algoritmy pro šifrování, které používají klíče s délkou 128 nebo 256 bitů. Dále je obsažen algoritmus pro podporu digitálního podpisu (Elliptic Curve Digital Signature Algorithm (ECDSA). Tento algoritmus používá k zabezpečení eliptických křivek o velikosti 256 a 384 bitů.

Závěr

V tomto článku jsme si shrnuli nejvýraznější novinky v novém vydání Javy. Jedná se určitě o krok správným směrem, který nám přináší nové možnosti, jak rozšířit možnosti vývoje nových druhů aplikací. Ať už se chystáte vytvářet aplikaci, co bude číst data z čidla srdečního tepu, nebo jen chcete efektivněji selektovat hodnoty v kolekci, Java 8 Vám práci ulehčí.

Archiv v CzechIdM

Potřebovali jste si někdy něco zazálohovat? Případně potřebovali jste si udržovat změny ohledně nějakého objektu v průběhu času? Jestli ano, nyní je to v CzechIdM možné. V CzechIdM vznikl nový modul — archiv, který zvládá tyto úkony a ne jenom to. Vše o principu a správném použití archivu si můžete přečíst právě v tomto článku.

Funkčnost a GUI Archivu

Mezi primární funkci archivu patří samozřejmě archivování různých objektů. Také je možné jej prohledávat na základě zvolených kritérií či exportovat vybraná data do csv souboru. Tyto funkce jsou snadno přístupné administrátorovi přímo z administrátorského rozhranní CzechIdM pod záložkou uživatelé a podzáložkou archiv. Takto vypadá hlavní stránka archivu:

archiveMain

V hlavičce stránky je možné definovat kritéria, podle kterých si přejeme vyhledávat archivované objekty. Mezi možnosti patří hledání podle názvu, datum archivace, typu, či hodnoty atributu. Strukturu samotných objektů vysvětlím dále v článku. Po vyhledání se zobrazí seznam objektů odpovídajících výše uvedeným kritériím. V případě, že bychom si chtěli vyhledané objekty vyexportovat a dále s nimi pracovat, stačí pouze kliknout na tlačítko export a jen si uložit výsledný soubor.

archiveExport

Volání metod archivu z Java kódu

Nyní se zaměřím více na technickou stránku věci, aneb jak je možné obsluhovat archiv přes java kód. Pro obsluhu archivu vznikly nové statické metody na třídě data, které je možné volat kdekoliv z kódu. Protože automaticky se v CzechIdM nic nearchivuje, je nutné tuto akci vždy vyvolat explicitně. Například můžeme upravit workflow smazání uživatele, kde před samotným vykonáním smazání tohoto uživatele zaarchivujeme.

Archivování

Archivované objekty sice musí splňovat předepsanou strukturu vyžadovanou archivem, ale de facto je možné archivovat jakýkoliv serializovatelný objekt. Pro zaarchivování objektu musíme předat archivu meta informace jako jsou jméno a typ objektu a dále seznam jeho atributů, které si přejeme uložit. Každý ukládaný atribut se skládá ze jména a serializovatelné hodnoty. Při ukládání se tato hodnota uloží i v podobě řetězce z důvodů vyhledávání. Přesně s těmito atributy zavoláme metodu Data.archive a CzechIdM se postará o zbytek.

Vyhledávání v archivu

Pro prohledávání archivem používáme metodu Data.archiveSearch, které předáme kritéria vyhledávání. Ta nám vrátí iterátor, přes který můžeme procházet archivovanými objekty. Z důvodu rychlosti a optimalizace vrací iterátor pouze základní meta informace o archivovaném objektu, pro vytáhnutí celého objektu včetně jeho atributů musíme zavolat metodu Data.archiveGetElement, které předáme ID daného objektu. Zde je krátká ukázka jak definovat kritéria, které vyhledají objekt typu „IDENTITY“, zaarchivovaný před týdnem mající atribut manager nastavený na „Doe“:

Criteria criteria = new eu.bcvsolutions.idm.data.dto.Criteria();
criteria.add("type", "IDENTITY", Relation.EQ);
Calendar cal = Calendar.getInstance();
cal.setTime(new Date());
cal.add(Calendar.DAY_OF_YEAR, -7);
criteria.add("archiveDate", cal.getTime(), Relation.GT);
criteria.createAlias("attributes", "attrs");
criteria.add("attrs.attrName", "manager", Relation.EQ);
criteria.add("attrs.attrValueAsString", "Doe", Relation.EQ);

Export

Export z archivu funguje podobně jako prohledávání. Na vstupu se mu předají kritéria a on vyexportuje všechny objekty odpovídající těmto kritériím do csv souboru. Ovšem protože každý objekt může mít k sobě napárovaný neomezený počet atributů a nás může zajímat pouze nějaká jejich podmnožina, je možné specifikovat pouze ty atributy, které se mají k daným objektům vyexportovat. Tyto atributy definujeme v mapě, které funkci exportu předáme. Jako klíče jsou názvy atributů, které chceme vyexportovat. Můžeme definovat i jejich hodnoty, které slouží pro přejmenování sloupce pro účely exportu. V případě, že chceme vyexportovat všechny atributy, předáme místo mapy null. Zde je názorná ukázka, jak vyexportovat všechny objekty archivu a k nim pouze atributy „MANAGER“ a „ROLES“ u kterých budeme ale chtít, aby se v exportu objevily jako „manažer“ a „role“.

Criteria criteria = new eu.bcvsolutions.idm.data.dto.Criteria();
Map<String> attributes = new HashMap<String>();
attributes.put("MANAGER", "manažer");
attributes.put("ROLES", "role");
File file = Data.archiveExport(criteria, attributes, "archiv_export");

Závěr

Po přečtení tohoto článku by jste měli být schopni sami umět ovládat archiv přes Java kód. Kdyby jste měli nějaké dotazy ohledně archivu či potřebovali poradit, kontaktujte mě přes filip.mestanek@bcvsolutions.eu.