Cílem tohoto článku je ukázat, jak snadno můžeme používat AJAX s webovými frameworky Java Server Faces a Rich Faces.

AJAX (Asynchronous Javascript and XML) je technologie, pomocí které měníme obsah webové stránky bez nutnosti jejího opětovného načtení. Tento způsob obnovy dat na stránce je rychlejší, šetrnější k serverovému výkonu a uživatelsky příjemnější než způsob, při kterém znovu načítáme celou stránku.

Cílem tohoto článku je ukázat, jakým způsobem je možné vytvořit vlastní grafickou komponentu při práci s webovým frameworkem JSF a Facelets.

Používáme-li "čisté" JSF, je vytvoření vlastní komponenty poměrně složitou záležitostí. Framework Facelets nám umožňuje vytvořit snadno a rychle komponenty vlastní. Pravda, takto vytvářené komponenty nemohou být vždy tak komplexní, jako komponenty ostatní (tj. ty, které jsou naprogramovány pomocí Java tříd), na vyřešení spousty požadavků však bohatě stačí.

V tomto příspěvku si ukážeme, jak vyřešit následující úkol:

Tento článek popisuje způsob automatického testování JAVA aplikací pomocí nástrojů TestNG a Apache ANT. Testovaná aplikace je napsána na platformě J2EE pomocí frameworku JBoss Seam.

Před časem jsem dostal za úkol vyřešit automatické spouštění unit testů pro aplikaci, kterou vyvíjíme. Jako vývojové prostředí používáme Eclipse. Samotné unit testy píšeme pomocí nástroje TestNG. Cílem tedy bylo vytvořit nástroj, který si stáhne aktuální verzi aplikace z SVN repository. Aplikaci zkompije a spustí testy. Tedy se jedná o tzv. unit testy.

Úkol jsem si nejprve rozdělil na několik dílčích částí:

Před časem jsme vytvořili návrh aplikace, která mezi prezentační a aplikační vrstvou, namísto entitních objektů, přenáší tzv. DTO (Data Transfer Object) objekty. Základní výhodou tohoto přístupu předávání objektů je úplná nezávislost aplikační vrstvy na vrstvě prezentační. Při vývoji bylo nutné si co nejvíce usnadnit práci s kopírováním dat z entitního objektu do DTO objektu.

Tento příspěvek popisuje, jak zabezpečit webovou aplikaci napsanou na platformě Java a běžící na aplikačním serveru GlassFish. Cílem bude zabránit přístupu na vybrané stránky těm uživatelům, kteří nemají přidělenou potřebnou roli.

1. Vytvoření databáze

• vytvoříme databázi (v zásadě je jedno, jaký typ DB zvolíme, já použil MySQL)
• tabulka User (Id: email, FK: Grouptable_email)
• tabulka Grouptable (Id: email, Varchar: groupid)

2. Nastavení aplikačního serveru

• otevřeme admin consoli

Atributy, které má Sun Identity Manager (dále IdM) uloženy ve své repository je možné rozšířit o atributy vlastní (Extended Attribute). Jednou z možností, jak to provést je použitím IDM pluginu v NetBeans IDE. Postup je následující: Pravý klik na Custom Identitity Manager Object -> IdM -> Download object. V kategorii Common Configuration Object Types vybereme IdM Schema Configurator.

Chceme-li přidat např. atribut „isBoss“, vložíme do tagu <IDMAttributeConfigurations> následující řádek:

Tento příspěvek ukazuje, jak je možné v Sun Identity Manageru (dále jen IdM) přesunout uživatele z jednoho kontejneru do jiného v adresářovém serveru LDAP.

Zadání zní takto:
Vytvořte workflow, které dostane vstupní parametry accountId a sluzebnatext. Workflow ověří jestli dn, které se z těchto parametrů složí je shodné jako to, které získá z uživatelského view. Pokud se dn nebudou shodovat, dojde k přesunutí uživatele.

Můj postup byl následující:
Nejprve bylo nutné získat uživatelské view pro uživatele, jehož accountId jsem dostal na vstupu.